Český lékopis 1997

Ketamini hydrochloridum

2001

Ketaminiumchlorid

C13H17Cl2NO Mr 274,19 CAS 1867-66-9

Je to (RS)-[1-(2-chlorfenyl)-2-oxocyklohexyl]methylamoniumchlorid1). Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H17Cl2NO.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 260 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

  1. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky se odpovídá referenčnímu spektru Ph. Eur. ketaminiumchloridu.
  2. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,1; měří se 10 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

    Příbuzné látky.Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 25,0 mg ketaminu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi (je-li třeba za použití ultrazvuku) a zředí se jí na 50,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.

    Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající desetinásobku retenčního času ketaminu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení píků ketaminu nečistoty A a ketaminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 1,5 a jestliže retenční čas píku ketaminu je 3 min až 4,5 min. V případě potřeby se upraví koncentrace vody a acetonitrilu v mobilní fázi. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než je 0,2 násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

    Těžké kovy(2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí v 50 ml methanolu R a přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

    1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,42 mg C13H17Cl2NO.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
    Separandum.

    Nečistoty

    1. 1-[(2-chlorfenyl)(methylimino)methyl]cyklopentanol2),
    2. (RS)-2-(2-chlorfenyl)-2-hydroxycyklohexanon3),
    3. 2-chlorfenyl(1-hydroxycyklopentyl)keton.

    1) (RS)-[ 1-(2-chlorfenyl)-2-oxocyklohexyl]methylamonium-chlorid
    2) 1-[(2-chlorfenyl)(methylimino)methyl]cyklopentan-1-ol
    3) (RS)-2-(2-chlorfenyl)-2-hydroxycyklohexan-1-on