Český lékopis 1997

Macrogolum 300

Makrogol 300

Synonymum. Polyethylenglycolum 300

 

CAS 25322-68-3

Je to směs polymerů obecného vzorce H-(OCH2 CH2)n-OH a odpovídající průměrné relativní molekulové hmotnosti 300 (průměrná hodnota n = 6).

Vlastnosti

Čirá viskózní bezbarvá nebo téměř bezbarvá hygroskopická kapalina, mísitelná s vodou. Je velmi snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných a minerálních olejích.

Zkoušky totožnosti

  1. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
  2. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtutňatého RS, ~ vznikne objemná bílá krystalická sraženina.
  3. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá sldeněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře.

    Zkoušky na čistotu

    Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ 6 (2.2.2, Metoda II).

    Kysele nebo zásadně reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RSl; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

    Viskozita (2.2.9). 80 mPa.s až 105 mPA.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,120 g/ml).

    Hydroxylové číslo. 340 až 394. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 1,5 g (m g) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se lrydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení (n, ml). Provede se slepá zkouška ~n ml). Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu:

    56,1 . (n2 - n1) ,
    m

    Redukující látky. K 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí.

    Ethylenglykol a diethylenglykol. Nejvýše 0,4 %, počítáno jako součet obsahu ethylenglykolu a diethylenglykolu. Stanoví se plynovou chromatografí (2.2.28).

    Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok. 0,10 g ethylenglykolu R a 0,50 g diethylenglykolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Je-li třeba, stabilizuje se kolona zahříváním při 200 °C po dobu 15 h. Teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Počáteční teplota kolony se upraví tak, aby bylo dosaženo retenčního času pro diethylenglykol 14 min až 16 min.

    Nastříkne se po 2 µl každého roztoku a teplota kolony se zvýší asi o 30 °C rychlostí 2 °C/min, ale nepřevýší 170 °C. Provede se pět opakovaných nástřiků, aby se zkontrolovala reprodukovatelnost odezvy detektoru.

    Změří se plochy píků odpovídajících ethylenglykolu a diethylenglykolu na chromatogramu zkoušeného a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah ethylenglykolu a diethylenglykolu ve zkoušeném roztoku.

    Ethylenoxid. Nejvýše 1 µg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografí (2.2.28).

    Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R. Obsah absorbovaného ethylenoxidu (mE~ se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím. Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m ~ se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C.

    Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m, ~ zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se SOOµl par nad zkoušeným roztokem a po 500 µl nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotěsnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C.

    Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9.

    Obsah ethylenoxidu v µg/g se vypočítá podle vztahu:

    AT . mEO ,
    0,5 . [(AR . mT) - (AT . mR)]

    v němž značí:

    AT - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
    AR - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

    Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A pro těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2µg Pb/ml).

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %;stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech.