Maprotilini hydrochloridum

1999

Maprotiliniumchlorid

Je to N-methyl-3-(9,10-dihydro-9, 10-ethanoanthracen-9-yl}propylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄ClN.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v acetonu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 10 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 265 nm a 272 nm a absorpční minimum při 268 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 272 nm k absorbanci naměřené v maximu při 265 nm je 1,1 až 1,3.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety maprotiliniumchloridu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. Provede se tenkovrstevná chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg maprotiliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b).10 mg maprotilinu nečistoty D CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku zředěného RSl a 2-butanolu R (4 + 5 + 14) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

4. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí methanolem R na 2 ml; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.I) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 mg maprotilinu nečistoty D CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou je směs připravená následujícím způsobem: asi 0,580 g octanu amonného R se rozpustí ve 200 ml vody R a přidají se 2 ml roztoku amoniaku 26% R (70 g/l), pak se přidá 150 ml 2-propanolu R a 650 ml methanolu R; výsledná hodnota pH je 8,2 až 8,4, průtoková rychlost je 1 ml/min.
• spektrofotometrického detektoru, 272 nm.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas maprotilinu asi 10,3 min a relativní retenční časy vztažené k maprotilinu jsou: asi 0,3 pro nečistotu A; asi 0,47 pro nečistotu B; asi 0,74 pro nečistotu C; asi 0,81 pro nečistotu D; asi 1,26 pro nečistotu E.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku (maprotilin) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty D a maprotilinu je 1,8 až 3,2. Pokud je to nutné, upraví se mobilní fáze přidáním roztoku kyseliny octové R 50% (V/V) (je-li rozlišení menší než 1,8) nebo přidáním roztoku amoniaku 26% R (70 gn) (je-li rozlišení větší než 3,2), přičemž se hodnota pH mění v krocích po 0,1.

Nastříkne se 20 lal zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než O, lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 80 °C a tlaku nepřevyšujícím 2,5 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi obsahující 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodrcým 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,39 mg C₂₀H₂₄ClN.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. 3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)-2-propenal,
2. N-methylbis[3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propyl]amin,
3. R = CH₂CH₂CH₂NH2: 3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propylamin,
4. R = CH=CHCH₂NHCH3: N-methyl-3-(9,10-dihydro-9, 10-ethanoanthracen-9-yl)-2-propen-1-ylamin (dehydromaprotilin),
5. R = CH₂CH₂CH₂N(CH3)2: N, N-dimethyl-3-(9, 10-ethanoanthracen-9-yl)-propylamin