Menthae piperitae herba

N

Nať máty peprné

Synonymum. Herba menthae piperitae

Je to usušená kvetoucí nať druhu Mentha x piperita L. Obsahuje nejméně 0,8 ml silice v kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga charakteristického pachu po mentholu, aromatické chuti. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

1. Stonek přímý, v horní polovině větvený, lysý nebo roztroušeně chlupatý, tupě čtyryhranný, nahnědle zelený, často fialově naběhlý. Listy řapíkaté (řapík až 15 mm dlouhý), kopinaté, vejčitě kopinaté až vejčité, ostře špičaté, na bázi zúžené nebo uťaté, na okraji ostře pilovité. Jsou křehké, roztroušeně chlupaté až téměř lysé, pouze na žilkách na spodní straně listu krycí chlupy, často fialově naběhlé, s žilnatinou na spodní straně mírně vyniklou. Květy ve vrcholových, hustých, vejčitých až kuželovitých lichoklasech. Stopky květní krátké s četnými drobnými papilami. Listeny malé, čárkovité. Kalich úzce trubkovitý, ušty úzce trojúhelníkovité, řídce, ale dlouze chlupaté. Trubka kalicha třináctižilná, v ústí lysá, vně žláznatá s drobnými papilami. Koruna světle růžová až světle fialová, slabě souměrná, dvoupyská, se čtyřmi skoro stejnými cípy, horní cíp větší, často vykrojený. Prašníky zpravidla zakrnělé.

2. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka stonku z buněk mnohohranných, na vnější straně ztlustlých s bradavčitou kutikulou. Hypodermis kolenchymatická, v hranách stonku mnohořadá. Parenchymatické buňky primární kůry obsahují zejména u mladších stonků chlorofyl. Kolaterální cévní svazky uspořádány v uzavřeném kruhu. Cévy tečkovaně a šroubovitě ztlustlé. Dřeňové paprsky jednořadé. V parenchymu dřeně drobné krystalky šťavelanu vápenatého.

   Pokožka listu na obou stranách z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými. Diacytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu. Krycí chlupy krátké, široce kuželovité, jednobuněčné až dvoubuněčné, napovrchu bradavčité; jednořadé tříbuněčné až osmibuněčné krycí chlupy až 600 /, ~m dlouhé s jemně bradavčitou nebo rýhovanou kutikulou; žláznaté chlupy s jednobuněčnou až dvoubuněčnou nohou a j ednobuněčnou hlavičkou j sou až 40 µm dlouhé; žláznaté chlupy (typ Lamiaceae) s hlavičkou o průměru 55 µm až 70µm, složenou z osmi buněk. List bifaciální. Palisádový parenchym jeánořadý, houbový parenchym čtyřřadý až šestiřadý, šťavelan vápenatý chybí.

3. Práškovaná droga. Zelený až hnědozelený prášek. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky a ztlustlé hypodermis stonku, parenchymatické buňky primární ďřeně s drobnými krystaly šťavelanu vápenatého; úlomky pokožky listu s diacytickými průduchy (2.8.3); krycí chlupy kuželovité, s bradavčitou kutikulou; jeďnořadé mnohobuněčné chlupy s kutikulou jemně bradavčitou nebo rýhovanou, nebo jejich úlomky; žláznaté chlupy s jednobuněčnou až dvoubuněčnou nohou a oválnou hlavičkou a žláznaté chlupy (typ Lamiaceae).
4. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GFZS4Ih

   Zkoušený roztok. 0,2 g drogy se upráškuje (355) v čas potřeby a protřepává se několik minut s 2 ml dichlormethanu R, pak se zfiltruje. Filtrát se odpaří do sucha při teplotě nepřesahující 40 °C, zbytek se rozpustí v 0,1 ml toluenu R.

   Porovnávací roztok. 50 mg methanolu R, 20 µ cineolu R, 10 mg thymolu R a 10 µl menthylacetatu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 10 µl porovnávacího roztoku a 30 µl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vymizení pachu rozpouštědel. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku může být slabě zbarvená skvrna odpovídající polohou místu pod skvrnou thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku j sou skvrny v pořadí vzestupné hodnoty R~ v dolní třetině tmavomodrá (menthol), fialovo-modrá až hnědá (cineol), růžová (thymol), modrofialová (methylacetat). Na chromatogramu zkoušeného roztoku j sou skvrny mentholu (velmi intenzívní) a cineolu (slabě zbarvená) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. V poloze vymezené skvrnami cineolu a thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku mohou být skvrny: světle růžová (karvon), modrošedá (pulegon), šedozelená (isomenthon). Ve střední části je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně menthylacetatu, bezprostředně pod ní je zelenomodrá skvrna (menthon), v bliZkosti čela chromatogramu je výrazná červenofialová skvrna (uhlovodíky); na chromatogramu mohou být další méně intenzívní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3,0 %. Nejvýše 3 % drogy vykazující stopy po napadení Puccinia menthae a nejvýše 5 % stonků sihlějších 5 mm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g rozdrcené drogy se destiluj e 2 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min v 500 ml baňce se 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.