Midazolamum

Midazolam

Je to 8-chlor-6-(2-fluorfenyl)-1-methyl-4H-imidazo[1,5-α][1,4]benzodiazepin. Počítáno navysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₈H₁₃ClFN3.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%, dobře rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 161 °C až 164 °C.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem midazolamu CRL.

3. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. 90 mg se smíchá s 0,30 g uhličitanu sodného bezvodého R a žíhá se v kelimku, dokud se nezíská téměř bílý zbytek (většinou méně než 5 min). Nechá se vychladnout a zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Roztok se zfiltruje (filtrát se použije také pro zkoušku totožnosti E). 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se s barvou kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Roztok vzorku je žlutý a kontrolní roztok je červený.
5. K 1 ml filtrátu ze zkoušky totožnosti D se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž 6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GFZSa R.

Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b).8 mg midazolamu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 8 mg midazolamu CPcL a 8 mg chlordiazepoxidu CPcL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 15 + 20 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hoďnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) j sou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé Fc, přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhého infiexního bodu.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,29 mg C₁₈H₁₃ClFN3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

1. 8-chlor-6-(2-fluorfenyl)-5,6-dihydro-1-methyl-4H-imidazo [1,5-α] [1,4]benzodiazepin,
2. 8-chlor-6-(2-fluorfenyl)-1-methyl-6H -imidazo[1,5-α] [1,4]benzodiazepin,
3. kyselina 8-chlor-6-(2-fluorfenyl)-1-methyl-4H-imidazo[1,5-α][1,4]benzodiazepin-3karboxylová.