Český lékopis 1997

Pentaerithrityli tetranitras dilutus

1999

Triturace pentaerythrityltetranitratu

Synonymum. Pentaerythrityli tetranitras dilutus

C5H8N4O12 Mr 316,14 CAS 78-11-5

Je to suchá směs pentaerythrityltetranitratu a monohydrátu laktosy nebo mannitolu. Obsahuje 95,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu 2,2-bis[(nitrooxy)methyl]propan-1,3-diyl-dinitratu.

Vlastnosti

Neředěný pentaerythrityltetranitrat je bílý nebo slabě nažloutlý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Rozpustnost triturace pentaerythrityltetranitratu závisí na druhu triturační přísady a koncentraci.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B, D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Teplota tání (2.2.14) zbytku zkoušené látky ze Zkoušky totožnosti B je 138 °C až 142 °C.
  2. Množství zkoušené látky a množství triturace pentaerythrityltetranitratu CRL, každé odpovídající 25 mg pentaerythrityltetranitratu, se třepou 5 min s 10 ml acetonu R. Zfiltruje se, odpaří se do sucha při teplotě nepřevyšující 40 °C a zbytky se suší 16 h nad oxidem fosforečným R pod tlakem 0,7 kPa. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety připravené ze zbytku zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety připravené ze zbytku triturace pentaerythrityltetranitratu CRL.
  3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

    Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 10 mg pentaerythrityltetranitratu se třepe 5 min s 10 ml lihu 96% R a zfiltruje se.

    Porovnávací roztok. Množství triturace pentaerythrityltetranitratu CRL odpovídající 10 mg pentaerythrityltetranitratu se třepe 5 min s 10 ml lihu 96% a zfiltruje se.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (20 + SO) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS. Vrstva se vystaví na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

  4. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

    Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se třepe s 10 ml vody R. V případě potřeby se zfiltruje.

    Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejná objemová množství porovnávacích roztoků (a) a (b).

    Na vrstvu se odděleně nanese po 1 µl každého roztoku a body po nanášení se pečlivě vysuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a ethylenchloridu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Poměry jednotlivých složek je třeba dodržet, i malý nadbytek vody způsobí zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené směsi. Pak se vrstva usušf v proudu teplého vzduchu a postříká se kyselinou-4-aminobenzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se zahřívá 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 glI), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), jedná-li se o triturace s laktosou, nebo hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), jedná-li se o triturace s mannitolem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Anorganické dusičnany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g pentaerythrityltetranitratu se třepe s 5 ml lihu 96% R a zfiltruje se.

Porovnávací roztok. 10 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se důkladně suší v proudu vzduchu do odstranění pachu kyseliny octové. Pak se silně postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vystaví se na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající dusičnanovému iontu není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %, počítáno jako dusičnan draselný).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je rozlišení mezi píky glyceryltrinitratu a pentaerythrityltetranitratu nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku (a) a 20 µl porovnávacího roztoku (c) a chromatogram zkoušeného roztoku (a) se zaznamenává po dobu odpovídající nejméně pětinásobku retenčního času pentaerythrityltetranitratu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního pffcu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,6 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). Množství zkoušené látky odpovídající 25,0 mg pentaerythrityltetranitratu se rozpustí ve 20 ml methanolu R, nechá se v ultrazvukové lázni po dobu 15 min a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Zfiltruje se přes vhodný membránový filtr.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Množství triturace pentaerythrityltetranitratu CRL odpovídající 25,0 mg pentaerythrityltetranitratu se rozpustí ve 20 ml methanolu R, nechá se v ultrazvukové lázni po dobu 15 min a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Zfiltruje se přes vhodný membránový filtr. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 0,3 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (d). Množství roztoku glyceryltrinitratu CRL odpovídající 20,0 mg glyceryltrinitratu se rozpustí ve 20 ml methanolu R, nechá se v ultrazvukové lázni po dobu 15 min a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Zfiltruje se přes vhodný membránový filtr. 1,0 ml filtrátu se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (e). K 1 ml porovnávacího roztoku (b) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (d) a zředí se mobilní fází na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

Na chromatogramech zaznamenaných za předepsaných podmínek je retenční čas pentaerythrityltetranitratu asi 8 min. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se upraví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b).

Uchovávání

Chráněna před světlem a teplem.
Venenum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

Nečistoty

  1. anorganické dusičnany,
  2. pentaerythrityltrinitrat,
  3. tripentaerythrityloktanitrat,
  4. dipentaerythritylhexanitrat.