Phenytoinum

1998

Fenytoin

Je to 5,5-difenyl-2,4-imidazolidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₁₂N20Z.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem fenytoinu CRL.
2. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. K asi 10 mg se přidá 1 ml vody R a 0,05 ml amoniaku 17,5% RS a zahřeje se k varu. Přidá se 0,05 ml roztoku síranu mědňatého R (50 g/l) v amoniaku zředěném RS2 a protřepe se; vznikne růžová krystalická sraženina.
4. Zkouška Síranový popel, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi obsahujícf 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 20 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 45 ml vody R a vaří se 2 min. Po ochlazení se roztok zfiltruje, filtr se promyje vodou prostou oxidu uhličitého R a spojené filtráty se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,15 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. K 10 ml roztoku se přidá 0,15 ml modři bromthymolové RSI. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva promyje směsí objemových dílů dioxanu R a hexanu R (30 + 75) a nechá se uschnout na vzduchu.

Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg fenytoinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).8 mg benzofenonu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 8 mg benzilu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). Smíchá se 1 ml porovnávacího roztoku (b) a 1 ml porovnávacího roztoku (c).

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vrstva se suší 2 min v proudu studeného vzduchu. Poté se vyvíjí směsí objemových dílů dioxanu R a hexanu R (30 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromato gramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna odpovídající benzofenonu není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna odpovídající benzilu není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících benzofenonu a benzilu, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 ~g Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se methoxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,23 mg C₁₅H₁₂N20Z.

Uchování

V dobře uzavřených obalech.
Separandum

Nečistoty

1. difenylketon (benzofenon),
2. difenylethandion (benzil).