Phenytoinum natricum

Sodná sůl fenytoinu

Je to natrium-5,5-difenyl-2,4-dioxo-3-imidazoliďinid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C₁₅H₁₁N₂NaO₂.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je dobře rozpustná ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 0,1 g se rozpustí ve 20 ml vody R, okyseli se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a vytřepává se třikrát 30 ml chloroformu R. Spojené chloroformové výtřepky se promyjí vodou R, odpaří se do sucha a zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C (zbytek zkoušené látky). Postup se opakuje za použití 0,1 g sodné soli fenytoinu CRL (zbytek referenční látky). Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zbytku zkoušené látky se shoduje se spektrem zbytku referenční látky. Měří se tablety s bromidem draselným R.
2. K asi 10 mg se přidá 1 ml vody R a 0,05 ml amoniaku 17,5 RS a zahřívá se, až začne směs vřít. Pak se přidá 0,05 ml roztoku síranu měánatého R (50 g/l) v amoniaku zředěném RS2 a protřepe se; vznikne růžová krystalická sraženina.

3. 1 g se vyžíhá a zbytek se ochladí. Přidají se 2 ml vody R a roztok se neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou R. Zflltruje se a filtrát se zředí vodou R na 4 ml. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled vzorku. 1,0 g se suspenduje v 5 ml vody R a zředí se hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografle (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,4 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 20 mg benzofenonu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vrstva se suší 2 min v proudu studeného vzduchu. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, chloroformu R a 2 propanolu R (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v sušárně při 80 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající benzofenonu intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající benzofenonu, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %).

Volný fenytoin. 0,30 g se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů pyridinu R a vody R. Přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a 3 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %;stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se suspenduje ve 2 ml vody R, přidá se 8,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS a 1 min se mírně zahřívá. Přidá se 30 ml methanolu R, ochladí se a titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Po dosažení prvního inflexního bodu se přeruší přidávání hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS, přidá se 5 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS, promíchá se a pokračuje se v titraci. Odečte se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,43 mg C₁₉H₁₁N₂NaO₂.

Uchovávání.

Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.