Piperazinum hexahydricum
Hexahydrát piperazinu
Synonyma. Piperazinum hydricum, Piperazinum
C4H10N2 . 6H2O | Mr 194,23 Mr bezvodého 86,14 |
CAS 142-63-2 |
Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C4H10N2 . 6H20.
Vlastnosti
Bezbarvé rozplývající se krystaly. Je snaďno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.
Taje při asi 43 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek. A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2.).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 10,5 až 12,0; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml. Směs rozpouštědel. Při přípravě dalších roztoků se použije směs objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3).
Zkoušený roztok (b).1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,1 g hexahydrátu piperazinu CPcL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b).25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí rozpouštědel na 50 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postupně se postříká roztokem ninhydrinu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R. Pak se vrstva suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, j sou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 µg Pb/ml).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
80,0 mg se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí se jí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 9,705 mg C4H10N2 . 6H2O .
Uchovávání.
V dobře uzavřených obalech, chráněn před
světlem.
Separandum.