Sojae oleum hydrogenatum

1998

Hydrogenovaný sójový olej

Je to produkt připravený z oleje získaného ze semen druhu Glycine soja SIEB. a ZUCC. a Glycine max (L.) MERR. [G. hispida (MOENCH) MAXIM.] čištěním, bělením, hydrogenací a zbavením zápachu. Obsahuje hlavně triacylglyceroly kyseliny palmitové a stearové.

Vlastnosti

Bílá hmota nebo prášek, které zahřátím tají na čirou, světle žlutou kapalinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpusfiý v dichlormethanu a po zahřátí v etheru petrolejovém (TV: 65 °C až 70 °C) a v toluenu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 66 °C až 72 °C.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Zásaditě reagující látky v mastných olejích (2.4.19). 2,0 g se rozpustí mírným zahřátím ve směsi obsahující 1,5 ml lihu 96% R a 3 ml toluenu R. Přidá se 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R. Ke změně zbarvení na žluté se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Podíl mastných kyselin (2.4.22, Metoda A).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou po poly(kyanopropyl)siloxanem R (tloušfka vrstvy 0,2 μm),
• helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 0,65 ml/min,
• plamenoionizačního detektoru,
• injektoru s děličem (1 : 100).

Teplota kolony se udržuje 20 min na 180 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Podíl mastných kyselin má následující složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce menší než C14: nejvýše 0,1 %,
• kyselina myristová: nejvýše 0,5 %,
• kyselina palmitová: 9,0 % až 16,0 %,
• kyselina stearová: 79,0 % až 89,0 %,
• kyselina olejová a izomery (C18:1; odpovídá délkou řetězce poly(kyanopropyl)siloxanu 18,5 až 18,8): nejvýše 4,0 %,
• kyselina linolová a izomery (C18:2; odpovídá délkou řetězce poly(kyanopropyl)siloxanu 19,4 až 19,8): nejvýše 1,0 %,
• kyselina linolenová a izomery (C18:3; odpovídá délkou řetězce poly(kyanopropyl)siloxanu 20,3 až 20,7): nejvýše 0,2 %,
• kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %, kyselina behenová: nejvýše 1,0 %.

Nikl. Nejvýše 1 µg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 5,0 g se opatrně zahřeje v předem zváženém vyžíhaném platinovém nebo křemenném kelímku a do zkoušené látky se vloží knot ze stočeného bezpopelného filtračního papíru, který se zapálí. Po spálení zkoušené látky se zahřívání ukončí a žíhá se v muflové peci při asi 600 °C do získání bílého popele. Po ochlazení se zbytek převede dvakrát 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do 25ml odměrné baňky, přidá se 0,3 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři roztoky přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,2 µg Ni/ml) ke 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředěním vodou R na 10,0 ml.

Změří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako atomového generátoru a argonu R jako nosného plynu.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %, stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.