Tetracyclinum

Tetracyklin

Je to (4S,4aS,5aS,6S, 2aS)-4-dimethylamino-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydro-3,6,10,12,12apentahydroxy-6-methyl-1,11-dioxo-2-naftacenkarboxamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 88,0 % až 100,5 % sloučeniny C₂₂H₂₄N₂O₈

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a methanolu, mírně rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných kyselých a alkalických roztocích.

Zkoušky totožnosti

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným PcS na hoďnotu 8,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (k). 5 mg tetracykliniumchloridu CRL, 5 mg chlortetracykliniumchloridu CRL a 5 mg doxycykliniumhyklatu CPcL se rozpustí v methanolu R a zřeďí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou tři zřetelně oddělené skvrny.

2. K asi 2 mg látky se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká fialově červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté.
3. Asi 10 mg látky se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody R. Protřepe se a přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Opalescence roztoku není intenzívnější než opalescence směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné PcS, 5 ml vody R a 1 ml dusičnanu stříbrného RS2.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 6, 0; měří se suspenze 0,1 g zkoušené látky v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -260° až -280°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 50,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (g). Zkoušku lze hodnotit, jestliže pík odpovídající anhydrotetracyklinu má poměr signálu k šumu nejméně 3. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (1). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího 4-epitetracyklinu nebo 4-epianhydrotetraklinu nebo anhydrotetracyklinu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (fl (5,0 %, 0,5 % a 1,0 %); plocha žáďného píku v sestupné části hlavního píku není větší než 40,0 % plochy píku 4-epitetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4. 8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 13 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 5 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l PcS a zřeďí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zřeďí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b).12,5 mg 4-epitetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg anhydrotetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zřeďí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 10,0 mg 4-epianhydrotetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyseleně chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zřeďí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). Smíchá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 5,0 ml porovnávacího roztoku (d) a směs se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (~. Smíchá se 40 ml porovnávacího roztoku (b), 20,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 5,0 ml porovnávacího roztoku (d) a směs se zředí kyselinou chlorovodíkovou D, 01 mol/l RS na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (g). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 µm až 10 µm),
• mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 80,0 g terc. butanolu R a převede se do oďměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Přidá se 100 ml roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (35 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinoli fosforečnou RS na hodnotu 9,0, 200 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným RS na hoďnotu 9,0, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (40 gn), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným ~ na 9,0, a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,  
• pevné injektorové smyčky, 20 µl.

Teplota kolony se udržuje na 60 °C. Nastříkne se porovnávací roztok (e). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, j estliže na chromatogramu není rozlišení mezi prvním pikem (4-epitetracyklin) a druhým pikem (tetracyklin) menší než 2,5 a rozlišení mezi druhým pikem a třetím pikem (4-epianhydrotetracyklin) není menší než 8,0. Podle potřeby se přizpůsobí koncentrace terc. butanolu R v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, je-li faktor symetrie druhého píku nejvýše 1,25. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku tetracyklinu nejvýše 1 %. Podle potřeby se nastaví integrátor. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah tetracyklinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. R¹ = N(CH₃)₂; R² = H; R³ = NH₂: 4-epitetracyklin,
2. R¹ = H; R² = N(CH₃)₂; R³ = CH₃: 2-acetyl-2-dikarboxamidotetracyklin,
3. R¹ = H; R² = N(CH₃)₂: anhydrotetracyklin,
4. R¹ = N(CH₃)₂; R² = H: 4-epianhydrotetracyklin.