Thioridazini hydrochloridum

Thioridaziniumchlorid

Je to (RS)-1-methyl-2-[2-(2-methylthio-10-fenothiazinyl)ethyl]piperidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₁H₂₇ClN₂S2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem thioridaziniumchloridu CRL.
2. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3).
3. 0,2 g vyhovují zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Všechny zkoušky se provedou za chránění před světlem.

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 5,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkouška se provede co nejrychleji a za chránění před světlem. Zkoušený roztok se nanese jako poslední.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 98) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 98) na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 98) na 100 ml.

Porovnávací roztok (b).1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 98) na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 98) na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, 2 propanolu R a chloroformu R (1 + 25 + 74) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se nejprve čerstvě připravenou směsí objemových dílů jodobismutitanu draselného RS a kyseliny octové zředěné RS (1 + 10) a pak čerstvě připraveným peroxidem vodíku zředěným RS. Vrstva se ihned přikryje skleněnou deskou o stejné velikostí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny j sou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je zřetelně viditelná.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové bezvodé R a 60 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 40,70 mg sloučeniny C₂₁H₂₇ClN₂S2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.