Trifolii fibrini folium
N
Vachtový list
Synonymum. Folium trifolii fibrini
Je to usušený list druhu Menyanthes trifoliata L.
Vlastnosti
Droga bez pachu, intenzívně hořké chuti.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.
Zkoušky totožnosti
Pozoruj e se v chloralhydrátu RS. Pokožka lístku na obou stranách z buněk mnohohranných až vlnitě zprohýbaných, tenkostěnných, na zevní straně se stěnou vyklenutou, na povrchu krytých tenkou, zvrásněnou kutikulou. Průduchy velké, anomocytické (2.8.3), četnější na spodní straně lístku. Jen velmi zřídka jednořadé, až desetibuněčné krycí chlupy. Lístek bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až čtyřřadý, houbový parenchym čtyřřadý až devítiřadý s nápaďně velkými intercelulárami (aerenchym). V mezofylu listu roztroušené velmi malé krystaly šťavelanu vápenatého. Hlavní žilka s buňkami pokožky se stěnami ztlustlými; hypodermis jednořadá, mezofyl s nápadně velkými intercelulárami (aerenchym). Svazky cévní kolaterální, uspořádány do oblouku, v řapíku do kruhu. Cévy šroubovitě nebo kruhovitě ztlustlé.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.
Na vrstvu se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 µl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových ďílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 15 + 77) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká zkoumadlem vanilinovým R a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu jsou patrné intenzívně fialové až tmavě modré skvrny (foliamenthin, menthiafolin a dehydrofoliamenthin); na chromatogramu mohou být patrné další skvrny.
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %. Nejvýše 7 % jinak zbarvené drogy a nejvýše 3 % jiných částí matečné rostliny.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %.
Číslo hořkosti. Nejméně 4000. Provádí se porovnáním s chininiumchloridem, fehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hoďnota zředění, které chutná ještě hořce.
Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zřeďí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní.
Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluj e v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.
Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:
5,00 | , |
n |
v němž značí:
n - počet ml záklaďního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.
10/k ml zkoušeného roztoku se zřeďí vodou R na 40,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.