Praeparata insulini iniectabilia

1999

Injekční insulinové přípravky

Injekční insulinové přípravky vyhovují požadavkům pro injekce, které jsou uvedeny v článku Parenteralia.

Jsou to sterilní přípravky obsahující lidský insulin, viz článek Insulinum humanum, nebo hovězí nebo prasečí insulin, viz článek Insulinum, pokud není uvedeno jinak. Obsahují 90,0 % až 110,0 % deklarovaného množství insulinu. Jsou vyráběny ve formě roztoků nebo suspenzí nebo směsi roztoků a suspenzí.

Výroba

Způsoby výroby injekčních insulinových přípravků jsou zvoleny tak, aby tyto přípravky splňovaly požadavky na počáteční dávkování a trvání terapeutického účinku.

Následující postupy se provedou ve vhodném pořadí v závislosti na způsobu přípravy:

• přidání vhodných protimikrobních látek,
• přidání vhodné izotonizační přísady nebo přísad,
• přidání vhodné látky nebo látek k upravení pH na předepsanou hodnotu,
• stanovení síly (koncentrace) složky nebo složek obsahujících insulin s její následnou úpravou, kde je to třeba, aby konečný přípravek obsahoval předepsaný počet mezinárodních jednotek insulinu v mililitru,
• sterilizace filtrací složky nebo složek obsahujících insulin; pokud tento postup byl proveden, všechny ostatní postupy je třeba provádět asepticky za použití materiálů, které byly sterilizovány vhodnou metodou.

V případě potřeby se přidávají vhodná aditiva a použijí se vhodné postupy k zajištění příslušné fyzikální formy složky nebo složek obsahujících insulin. Konečný přípravek je asepticky plněn do sterilních obalů, které jsou uzavřené tak, aby nedošlo k mikrobiálnímu znečištění.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,9 až 7,8; měří se roztok nebo suspenze, pokud není v článku uvedeno jinak.

Insulin v supernatantu. Nejvýše 2,5 % celkového obsahu insulinu v přípravcích tvořených suspenzí, není-li uvedeno jinak. Odstřed'uje se 10 min 10 ml suspenze při 1500 g a opatrně se oddělí supernatantní tekutina od zbytku. Obsah insulinu v supernatantní tekutině (S) se stanoví vhodnou metodou, např. užitím chromatografických podmínek popsaných ve zkoušce Stanovení obsahu. Obsah insulinu v procentech se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

T - celkový obsah insulinu zjištěný ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nečistoty s molekulovou hmotností větší než insulin. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).

Zkoušený roztok 4 µl kyseliny chlorovodíkové 6 mol/l RS se přidají k 1 ml zkoušeného přípravku, suspenze nebo roztoku k získání čirého okyseleného roztoku insulinu. Při vzorkování suspenze se směs předem protřepává, aby byl vzorek homogenní. Pokud suspenze není čirá do 5 min od počátečního přídavku kyseliny chlorovodíkové, přidá se malý podíl kyseliny chlorovodíkové (méně než 4 pUml), až je získán roztok. Přípravky s koncentrací vyšší než 100 m.j./ml by se měly zředit kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS, aby se předešlo přesycení kolony monomerem insulinu.

Rozlišovací roztok. Použije se roztok insulinu (asi 4 mg/ml), který obsahuje více než 0,4 vysokomolekulárních bílkovin. Mohou být použity injekční přípravky insulinu, roztok nebo suspenze, která se vyčeří dostatečným množstvím kyseliny chlorovodíkové 6 mol/l RS, obsahující určité procento vysokomolekulárních bílkovin, nebo roztok připravený z insulinu rozpuštěním v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Insulin obsahující určité procento vysokomolekulárních bílkovin může být připraven tak, že se prášek insulinu asi 10 dní nechá stát při pokojové teplotě. Roztoky se udržují při teplotě 2 °C až 10 °C a použijí se do 30 h (injekce s rozpustným insulinem) nebo do 7 dnů (jiné insulinové přípravky). Při použití automatického dávkovače se jeho teplota nastaví na 2 °C až 10 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru nejméně 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografri R (5 ~, m až 10 µm), vhodného stupně pro separaci monomerního insulinu z dimeru a polymerů,
• mobilní fáze, kterou je zfiltrovaná a odplyněná směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R a roztoku argininu R (1,0 g/l) (15 + 20 + 65), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 276 nm.

Rovnováha kolony. Před použitím nové kolony pro chromatografickou analýzu se ustaluje rovnováha opakovaným nástřikem roztoku insulinu obsahujícího vysokomolekulární bílkoviny. Nejméně třikrát se nastříkne rozlišovací roztok. Kolona je ustálena, když výsledky dvou po sobě následujících nástřiků jsou opakovatelné. Jestliže jsou analyzovány vzorky obsahující protamin, rovnováha kolony se ustaluje za použití roztoku obsahujícího protamin.

Nastříkne se 100 µl rozlišovacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek retenční časy jsou: polymerní komplexy insulinu nebo kovalentní insulin-protaminové komplexy 13 min až 17 min, kovalentní dimer insulinu asi 17,5 min, monomerní insulin asi 20 min, soli asi 22 min. Jestliže roztok vzorku obsahuje konzervační látky, např. methylparaben, m-kresol nebo fenol, tyto látky eluují později. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení, definované poměrem výšky piku dimeru k výšce minima mezi píky monomeru a dimeru, je nejméně 2,0.

Nastříkne se 100 µl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává asi 35 min. Na získaném chromatogramu součet ploch píku s retenčním časem menším než retenční čas píku insulinu není větší než 3,0 % (přípravky obsahující protamin) nebo 2,0 % (přípravky neobsahující protamin) celkové plochy píků. Nepřihlíží se k žádnému píku s retenčním časem větším než retenční čas píku insulinu.

Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu, s elučními podmínkami popsanými v následující tabulce:

Roztoky se udržují při 2 °C až 10 °C a použijí se do 24 h. Zkontroluje se vhodnost systému (rozlišení, linearita) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Pokud je třeba, upraví se relativní vlastnosti mobilní fáze tak, aby se zajistila úplná eluce prasečího A21 deamidoinsulinu před začátkem gradientu. Profil gradientu může být upraven tak, aby se zajistila úplná eluce všech příbuzných nečistot insulinu.

Nastříkne se 20 ~, 1 zkoušeného roztoku a bud' 20 µl porovnávacího roztoku (a), pro insulinové přípravky obsahující 100 m:1./ml, nebo 20 µl porovnávacího roztoku (b), pro insulinové přípravky obsahující 40 m.j./ml. Je-li třeba, upraví se nastřikovaný objem na objem mezi 10 µl a 20 µl v souladu s výsledky získanými pro zkoušku linearity popsanou ve Stanovení obsahu. Chromatogramy se zaznamenávají asi 50 min. Je-li třeba, provedou se další úpravy mobilní fáze, aby se zajistilo, že konzervační látky přítomné ve zkoušeném roztoku budou odděleny z insulinu a vyloučí se v krátkém retenčním čase. Malé snížení koncentrace acetonitrilu prodlouží retenční časy píků insulinu relativně více než retenční časy konzervačních látek. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), nebo porovnávacího roztoku (b), co je vhodné, se A21 deamidoinsulin objeví jako malý pík za hlavním píkem s relativním retenčním časem asi 1,3 vzhledem k hlavnímu píku insulinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku A21 deamidoinsulinu není větší než 5,0 % z celkové plochy píků; součet ploch všech píků, kromě píku insulinu a píku A21 deamidoinsulinu, není větší než 6,0 z celkové plochy píků. Nepřihlíží se k píkům konzervačních látek a protaminu (píky eluující dříve).

Celkový zinek. Nejvýše množství uvedené v jednotlivých článcích; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Použije se následující postup, pokud není v jednotlivých článcích uvedeno jinak.

Zkoušený roztok. Objem zkoušeného přípravku obsahující 200 m.j. insulinu se opatrně protřepáním zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na koncentraci např. 0,4 µg Zn/ml až 1,6 µg Zn/ml.

Porovnávací roztoky. Použijí se čerstvě připravené roztoky obsahující 0,40 pg Zn/ml, 0,80 ltg Zn/ml, 1,00 pg Zn/ml, 1,20 pg Zn/ml, 1,60 lxg Zn/ml připravené ředěním základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen vhodného složení (např. 11 1 vzduchu/min a 2 1 acetylenu/min).

Zinek v roztoku. Kde lze, nejvýše množství uvedené v jednotlivých článcích. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1 ml čiré supernatantní tekutiny získané odstřed'ováním zkoušeného přípravku se zředí vodou R na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se na vhodnou koncentraci, např. 0,4 wg Zn/ml až 1,6 µg Zn/ml, vodou R.

Porovnávací roztoky. Použijí se čerstvě připravené roztoky obsahující 0,40 pg Zn/ml, 0,80 !ag Zn/ml, 1,00 Fug Zn/ml, 1,20 Ng Zn/ml, 1,60 Ng Zn/ml připravené ředěním základního roztoku zinku (S mg Zn/ml) kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen vhodného složení (např. 11 1 vzduchu/min a 21 acetylenu/min).

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 80 m.j. endotoxinu na 100 m.j. insulinu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 4 µl kyseliny chlorovodíkové 6 mol/l RS se přidají k 1 ml zkoušeného přípravku, roztoku nebo suspenze, aby byl získán čirý roztok. Při použití suspenze se směs protřepává před odměřením vzorku, aby byl vzorek homogenní. Pokud suspenze není čirá do 5 min od počátečního přídavku kyseliny chlorovodíkové, přidá se malý podíl kyseliny (méně než 4 pUml), až je získán roztok. Přípravky s koncentrací vyšší než 100 mJ./ml by se měly navíc zředit kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS, aby se předešlo přesycení kolony.

Porovnávací roztok (a). Pro přípravek obsahující jeden druh insulinu se rozpustí obsah lahvičky lidského insulinu CRL nebo prasečího řnsulinu CRL nebo definované množství hovězího insulinu CRL v kyselině chlorovodíkové D, 01 mol/l RS a zředí se jí tak, aby výsledná koncentrace byla 4,0 mg/ml. Pro přípravek obsahující hovězí insulin a prasečí insulin se smíchá 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg/ml hovězího insulinu CRL v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg/ml prasečího insulinu CRL v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Porovnávací roztok (a) se použije pro stanovení obsahu insulinu v přípravcích obsahujících 100 m!./ml.

Porovnávací roztok (b).4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b) se použije pro stanovení obsahu insulinu v přípravcích obsahujících 40 mj./ml.

Porovnávací roztok (c). Obsah lahvičky lidského insulinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS tak, aby získaná koncentrace byla 4,0 mg/ml.

Porovnávací roztok (d). Obsah lahvičky prasečího insulinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0, DI mol/l RS tak, aby získaná koncentrace byla 4,0 mg/ml.

Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10,0 ml.

Rozlišovací roztok. Smíchá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (d). Roztoky se udržují při teplotě 2 °C až 10 °C a použijí se do 48 h. Při použití automatického dávkovače se jeho teplota nastaví na 2 °C až 10 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou jsou následující roztoky připravené a udržované při teplotě nejméně 20 °C, průtoková rychlost je 1 ml/min:
  • mobilní fáze A - 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml, přidá se 2,7 ml kyselirry fosforečné R, a je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ečhanolaminem R, zfiltruje se a roztok se odplyní,
  • mobilní fáze B - smíchá se 550 ml mobilní fáze A se 450 ml acetonitrilu R, roztok se zahřeje na teplotu nejméně 20 °C, aby se předešlo srážení (smíchání mobilní fáze s acetonitrilem je endotermická reakce), zfiltruje se a roztok se odplyní,
• spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Zaznamenají se chromatogramy mobilní fáze obsahující směs objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (42 + 58). V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze.

Nastříkne se 20 µl rozlišovacího roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (d). Zaznamenává se chromatogram rozlišovacího roztoku, až pík odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelný. Na chromatogramu rozlišovacího roztoku se určí totožnost píků prasečího insulinu a lidského insulinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími lidskému insulinu a prasečímu insulinu je nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo toto rozlišení dosaženo.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a po 20 µl porovnávacího roztoku (a) a (e) pro insulinové přípravky obsahující 100 mJ./ml nebo po 20 µl porovnávacího roztoku (b) a (f) pro insulinové přípravky obsahující 40 m.j./ml. Je-li třeba, provedou se další úpravy mobilní fáze, aby se zajistilo, že konzervační látky přítomné ve zkoušeném roztoku budou odděleny od insulinu a vyloučí se v kratších retenčních časech. Malé snížení koncentrace acetonitrilu prodlouží retenční časy píků insulinu relativně více než retenční časy konzervačních látek. Je-li třeba, provede se promytí kolony před nástřikem dalšího roztoku směsí stejných objemových dílů acetonitrřlu R a vody R dostatečnou dobu, aby se zajistila eluce všech interferujících látek. Zkoušku lze hodnotit, jestliže plocha hlavního píku na ehromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebo (b) je (10 ± 0,5)násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) nebo (fl. Pokud je tato zkouška neúspěšná, upraví se nastřikovaný objem na 10 µl až 20 pl, aby byl lineární rozsah detektoru.

Vypočítá se obsah insulinu a A21 deamidoinsulinu z plochy píku hovězího, prasečího nebo lidského insulinu a plochy píku A21 deamidoinsulinu z deklarovaného obsahu insulinu a A21 deamidoinsulinu v hovězím řnsulinu CRL, prasečím insulinu CRL nebo lidském insulinu CRL, jak je vhodné. U přípravků obsahujících hovězí insulin a prasečí insulin se použije součet ploch píků odpovídajících hovězímu insulinu a prasečímu insulinu a píků odpovídajících derivátům A21 deamidoinsulinu.

100 m.j. odpovídá 3,47 mg lidského insulinu, 3,45 mg prasečího insulinu a 3,42 mg hovězího insulinu.

Uchovávání

Pokud není předepsáno jinak, uchovávají se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech, chráněny před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Insulinové přípravky nesmí zmrznout.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• účinnost v m.j. na mililitr,
• obsah insulinu v miligramech na mililitr, u přípravků obsahujících hovězí insulin a prasečí insulin se uvede jejich součet,
• kde je to vhodné, že byla výchozí látka vyrobena enzymatickou přeměnou psaesčího insulinu,
• kde je to vhodné, že byla výchozí látka vyrobena rDNK technologií,
• v případě potřeby původ zvířete,
• že přípravek se musí chránit před mrazem,
• v případě potřeby, že se přípravek před podáním musí protřepat