Acidum oxolinicum

1999

Kyselina oxolinová

Je to kyselina 5-ethyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4, 5-g]chinolin-7-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₃H₁₁NO₅.

Vlastnosti

Téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v dichlorrnethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 25,0 mg se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Po vychladnutí se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; absorpční maxima jsou při 260 nm, při 322 nm a při 336 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 260 nm k absorbanci naměřené v maximu při 336 nm je 4,9 až 5,2.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny oxolinové CRL.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 20 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny oxolinové CRL se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b).5 mg ciprofloxaciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující 50 ml amoniaku 26 % R. Komora se uzavře a vrstva se vystaví na 15 min působení par amoniaku. Pak se přenese do druhé chromatografické komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26 % R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve 20 ml roztoku hydroxidu sodného R (40 g/l).

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodné celulosy s úzkou distribucí velikostí částic.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 9ó% R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 9ó% R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b).2 mg kyseliny oxolinové nečistoty B CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí lihem 9á% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg zkoušené látky a 5 mg kyseliny oxolinové nečistoty A CRL se rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 9ó% R na 40 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku po vhodně malých dávkách tak, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, vody R a 1 propanolu R (15 + 30 + 55) po dráze 6 cm (odpovídající dvěma třetinám výšky desky). Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: skvrna odpovídající kyselině oxolinové nečistotě B není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině oxolinové nečistotě B, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 Ng Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 150 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Použije se skleněná indikační elektroda a kalomelová referenční elektroda, obsahující jako elektrolyt nasycený roztok chloridu draselného R v methanolu R. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,12 mg C₁₃H₁₁NO₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. kyselina 8-hydroxy-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolin-7-karboxylová,
2. ethyl-5-ethyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3dioxolo[4,5-g]chinolin-7-karoxylat,
3. kyselina 5-methyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3dioxolo[4, 5-g]chinolin-7-karboxylová.