Acidum tiaprofenicum

2000

Kyselina tiaprofenová

Je to kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-2-thienyl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 sloučeniny C₁₄H₁₂O₃S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v acetonu, v lihu 96% a v dichlonnethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 95 °C až 99 °C.
2. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové v lihu RS a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v lihu RS na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 220 run až 350 nrn (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm a prodlevu při 262 nm. Specifická absorbance v maximu je 550 až 590.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny tiaprofenové CRL.
4. Provede se tenkovstvá chromatografíe (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny tiaprofenové CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg ketoprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové RS, dichlormethanu R a acetonu R (1 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené hlavní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (21.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2. 7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g zkoušené látky v ethylacetatu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny tiaprofenové nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí porovnávacím roztokem (c) na 2,0 ml. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatograf i R (s pm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, hexanu R a dichlormethanu R (0,25 + 20 + 500 + 500) s průtokovou rychlostí 1 ml/min. Nejdříve se přidá voda ke kyselině octové, potom hexan a nakonec dichlormethan. Směs se vloží na 2 min do ultrazvukové lázně. Během analýzy se směs neodplyňuje heliem,
•  spektrofotometrického detektoru, 250 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené na kyselinu tiaprofenovou následující: nečistota A 0,19; nečistota B 0,43; nečistota C 0, 86. Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky hlavních píků na chromatogrunu porovnávacího roztoku (d) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi pí7ry odpovídajícími kyselině tiaprofenové a nečistotě C nejméně 3,0.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku, 20 µl porovnávacího roztoku (a), 20 µl porovnávacího roztoku (b) a 20 µl porovnávacího roztoku (c). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času kyseliny tiaprofenové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího nečistotě C není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě plochy hlavního píku a plochy píku nečistoty C, není větší než 1, Snásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (lO µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suši 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 25 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a 0,5 ml fenohaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,03 mg C₁₄H₁₂O₃S.

Uchovávání

Chráněna před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. (5-ethyl-2-thienyl)fenylketon,
2. (5-acetyl-2-thienyl)fenylketon,
3. kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-3-thienyl)propanová,
4. kyselina benzoová,
5. kyselina (RS)-2-(2-thienyl)propanová,
6. (5-brom-2-thienyl)fenylketon.