Český lékopis 1997

Allopurinolum

2000

Allopurinolum

C5H4N4O Mr 136,11 CAS 315-30-0

Je to 1,5-dihydro-4H-pyrazolo[3,4-d]pyrimidin-4-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C5H4N4O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Zcikladní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. 10 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (1.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm a absorpční minimum při 231 nm. Poměr absorbance naměřené v minimu při 231 nm k absorbanci naměřené v maximu při 250 nm je 0, 52 až 0,62.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alopurinolu CRL.
  3. 0,3 g se rozpustí ve 2,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 50 ml vody R. Pomalu se přidává za stálého třepání 5 ml dusičnanu stříbrného RSl; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml amoniaku 17,5 RS nerozpustí.
  4. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R. Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok. 20 mg alopurinolu CRL se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R a dichlormethanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

    Zkoušky na čistotu

    Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: nečistoty A asi 4,2 min, nečistot B a C asi 6,1 min, alopurinolu asi 7,7 min, nečistoty D asi 26, 1 min a nečistoty E asi 27,8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi p1ry nečistoty A a alopurinolu není menší než 3,0. Nastříhne se 20 µl zkoušeného roztoku (a) a 20 ph porovnávacího roztoku (a). Zaznamenává se chromatogram zkoušeného roztoku (a) po dobu odpovídající pětinásobku retenčmho času alopurinolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího nečistotě A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); plocha neodděleného píku odpovídajícího nečistotám B a C není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); plochy píku odpovídajících nečistotě D nebo nečistotě E nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotám A, B, C, D a E, není větší než plocha píku alopurinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch všech těchto neznámých píku není větší než trojnásobek plochy pí7cu alopurinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihliží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy píku alopurinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

    Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušámě při 100 °C až 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Všechny roztoky se připraví těsně před použitím. Rozpouštěti směs. Je to směs objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (2 + 8).

    Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a ihned se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.

    Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a ihned se zředí rozpouštěcí směsí na 250,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (b).10,0 mg alopurinolu nečistoty A CRL, 5,0 mg alopurinolu nečistoty B CRL, 5,0 mg alopurinolu nečistoty C CRL, 5,0 mg alopurinolu nečistoty D CRL a 5,0 mg alopurinolu nečistoty E CRL se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, přidá se 20,0 ml zkoušeného roztoku (a) a ihned se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (c). 20,0 mg alopurinolu CRL se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 molR RS a ihned se zředí rozpouštěcí směsí na 250,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku (b). Obsah alopurinolu v procentech se vypočítá za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

    Uchovávání

    Separandum.

    Nečistoty

    1. R1 = NH2,R2 = H: 5-amino-1H-pyrazol-4-karboxamid,
    2. R1 = NH2,R2 = CHO: 5-fonmylamino-1H-pyrazol-4-karboxamid,   
    1. R1=-O-CH2-CH3,R2 = H: ethyl-5-amino-1H-pyrazol-4-karboxylat,
    2. R1=-O-CH2-CH3,RZ = CHO: ethyl-5-formylamino-1H-pyrazol-4-karboxylat.
    1. N-(4H-1,2,4-triazol-4-yl)-1H-pyrazol-4-karboxamid,