Aminoglutethimidum

1999

Aminoglutethimid

Je to (3RS)-3-(4-aminofenyl)-3-ethylpiperidin-2,6-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C₁₃H₁₆N₂O₂.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 150 °C až 154 °C.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety aminoglutethimidu CRL.

3. Provede se tenkovrstvá chromatografie {2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg aminoglutethimidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na5ml.

   Porovnávací roztok (b).25 mg aminoglutethimidu CRL a 25 mg glutethimidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a ethylacetatu R (0,5 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chro matogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž~ (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2. 7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

3-Aminoglutethimid a jiné příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH S, 0 a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg aminoglutethimidu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH5,0 a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml porovnávacího roztoku {a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH S, 0 na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH5,0 na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografzi R (4 μm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH S, 0 (27 + 73), s průtokovou rychlostí 1,3 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: aminoglutethimidu asi 9 min a aminoglutethimidu nečistoty A asi 12 min. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porov návacího roztoku (d) byla nejméně 60 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky aminoglutethimidu a aminoglutethimidu nečistoty A nejméně 2,0.

Postupně se nastříkne 10 µl zkoušeného roztoku, 10 µl porovnávacího roztoku (b) a 10 µl porovnávacího roztoku (c). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty A větší než dvojnásobek plochy hlavmlzo píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); součet obsahu všech nečistot není větší než 2,0 %. Nepřihlíží se k píltům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Azo-glutethimíd. Nejvýše 300 µg/g, stanoví se kapalinovou chromatografi (2.2.29).

Zkouška se provádí za ochrany před světlem. K rozpuštěni porovnávati látky a zkoušené látky se použije třepání, nikoliv ultrazvuková lázeň nebo, zahřívání.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 3,0 mg aminoglutethimidu nečistoty D CRL se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylsulfoxidem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, která je připravena následujícím způsobem: 0,285 g edetanu disodného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 7,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 50 ml hydroxidu draselného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 1000 ml, pH se upraví kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, 350 ml tohoto roztoku se smíchá s 650 ml methanolu R; průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 328 nm.

Postupně se nastříkne 10 µl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu zkoušeného roztoku je počet teoretických pater vypočtený pro hlavní pík alespoň 3300, kapacitní faktor hlavního píku je 2,0 až 5,0 a faktor symetrie hlavního píku je menší než 1,2. Plocha píku nečistoty D na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Sírany (2.4.13). 6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 15 ml acetonu R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 /tg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,23 mg C₁₃H₁₆N₂O₂.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. R¹ = NH₂, R² = H: (3RS)-3-(3-aminofenyl)-3-ethylpiperidin-2,6-dion (3-aminoglutethimid),
2. R¹ = NO₂, R² = H: (3RS)-3-ethyl-3-(3-nitrofenyl)piperidin-2,6-dion,
3. R1= H, R² = NO₂: (3RS)-3-ethyl-3-(4-nitrofenyl)piperidin-2,6-dion,
4. 3,3'-[diazendiylbis(4,1-benzendiyl)]bis(3-ethylpiperidin-2,6-dion) (azoglutethimid).