Český lékopis 1997

Amoxicillinum trihydricum

1998

Trihydrát amoxicilinu

Synonymum. Amoxicillinum

C16H19N3O5S . 3H2O Mr 419,45
Mr bezvodého 365,40
CAS 61336-70-7

Je to trihydrát kyseliny (6R)-6-[2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]penicilanové. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny C6H19N3O5S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem trihydrátu amoxicilinu CRL.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu Hsilanizovaného R.

    Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

    Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

    Porovnávací roztok (b).25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihydrátu ampicilinu CPcL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl z každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90). Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

  3. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Pomocí ultrazvukové lázně nebo mírného zahřátí se 0,100 g rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0, S mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g v 10 ml amoniaku zředěného RS2. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují intenzivně] i než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +290° až +315 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) s upraveným poměrem A : B mobilní fáze a tlumením, jak je popsáno u stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříke se čerstvě připravený roztok zkoušené látky (b) a začne se izokratická eluce se zvolenou mobilní fází. Ihned po eluci píku amoxicilinu se začne lineární gradientová eluce k dosažení poměru mobilní fáze A : B 0 : 100 během 25 min. Pokračuje se s mobilní fází B po dobu 15 min, potom se kolona ustaluje po dobu 15 min původně zvolenou mobilní fází.

Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejná gradientová eluce k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku a píků zaznamenaných na chromatogramu při slepé zkoušce, není větší než plocha hlavního pípu n a chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %).

Dimethylanilin. "N,N-Dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 μg/g.".

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se vrchní vrstva. Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,5 % až 14,5 %;stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %;stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b).4,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází A na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití: 

Kolona se ustaluj e mobilní fází s poměrem fází A : B 92 : 8. Nastříkne se porovnávací rozto k (b). Zkoušku nelze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,0. V případě potřeby se upraví poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (amoxicilin) je 1,3 až 2,5. Nastříkne se porovnávací roztok (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně tři. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříke se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.

Nečistoty 

  1. kyselina (2S, SR, 6R)-6-amino-3,3dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopanicilanová),  
  2. kyselina(2S, 5R, 6R)-6-[(2S)-2-amino-2-(4-hydroxy fenyl)acetamidol]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylová (L-amoxicilin),  
  3. kyselina (4S)-2-[5-(4-hydroxyfenyl)-3,6-dioxopiperazin-2-yl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (diketopiperaziny amoxicilinu),  

  4. kyselina (4, S`)-2-{[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-karboxymethyl}-5,5dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny amoxicilinu),   
  5. kyselina (2RS, 4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny amoxicilinu),   
  6. 3-(4-hydroxyfenyl)pyrazin-2-ol,   
  7. kyselina (2S, SR, 6R)-6-{(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-(4-hyároxyfenyl)acetamido]-2-(4hydroxyfenyl)acetamido}-3,3-ďimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylová [L-(4-hydroxyfenyl)glycylamoxicilin],
  8. kyselina (2R)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-(4-hydroxyfenyl)octová, N   
  9. kyselina (2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)octová,
  10. ko-oligomery amoxicilinu a penicilových kyselin amoxicilinu,
  11. oligomery penicilových kyselin amoxicilinu.