Ampicillinum

Ampicilin

Synonymum. Ampicillinum anhydricum

Je to kyselina (6R)-6-[2-amino-2-fenylacetamido)penicilanová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₆H₁₉N₃O₄S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem ampicilinu CRL. Měří se tablety látek připravené s bromidem draselným R.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu Hsilanizovaného R

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (b).25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

3. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem. Roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.  
4. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g v 10 ml amoniaku zředěného RS2. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují více než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 40 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +280 ° až +305 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Nejvýše 1,0 %;stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se porovnávací roztok (c) a izokraticky se eluuje. Nastříkne se čerstvě připravený zkoušený roztok (b) a izokraticky se začne eluovat. Ihned po eluci píku ampicilinu se použije následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v čase 0 gradientové eluce upravené složení.

Kolona se ustaluje 15 min promýváním původní zvolenou fází. Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejná gradientová eluce k provedení slepé zkoušky.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě hlavního a píků pozorovaných při slepé zkoušce, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Dimethylanilin. "N,N-Dimethylanilin (2.4.26 Metoda B). Nejvýše 20 μg/g.".

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe . V případě potřeby se odstřed'uje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřed'uje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,  
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %;provede se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 27,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. Zkoušený roztok (b). 27,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 27,0 mg ampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b).2,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází A na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),  
• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min: 
  • mobilní fáze A je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dilrydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 50 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml,  
  • mobilní fáze B je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dilrydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 400 ml acetonitrilu zředěná vodou R na 1000 ml,  
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,  
• injektorové smyčky 50 µl.

Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (ampicilin) je 2,0 až 2,5. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Systém se upraví talc, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %.

Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se procentuální obsah ampicilinu.

Uchovávání.

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C.
Separandum.

Nečistoty 

1. kyselina (2S, 5R, 6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),
2. kyselina(2S, 5R, 6R)-6-[(S)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylová (L-ampicilin),   
3. kyselina (RS)-5,5-dimethyl-2-(3,6-dioxo-5-fenylpiperazin-2-yl)thiazolidin-4-karboxylová,
4. kyselina (2R, 4S)-2-{(RS)-1-karboxy-1-[(R)-2-amino-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimethylthi-azolidin-4-kyrboxylová (penicilové kyseliny ampicilinu),  
5. fenylglycylamid ampicilinu,   
6. kyselina (2RS, 4, S')-2-[(R)-2-amino-2-fenylacetamido]methyl-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny ampicilinu),
7. 3,6-difenylpiperazin-2,5-dion,
8. 3-fenylpyrazin-2-ol,
9. fenylglycylampicilin,
10. kyselina (2S, 5R, 6R)-6-(2,2-dimethylpropanamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2, 0]heptan-2-karboxylová,
11. kyselina 2-(2,2-dimethylpropanamido)-2-fenyloctová,
12. 2-fenylglycin,
13. oligomery ampicilinu a penicilových kyselin ampicilinu.