Bacitracinum

Bacitracin

Bacitracin obsahuje jeden nebo více protimikrobních polypeptidů produkovaných určitými kmeny mikroorganismů Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis var. Trasy. Hydrolýzou vznikají následující aminokyseliny: L-cystein, kyselina D-glutamová, L-histidin, L-isoleucin, L-leucin, t, -lysin, D-ornithin, D-fenylalanin a kyselina Dt, -asparagová.

Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 60 m.j. v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,5 ml vody R. Zahřívá se 5 h v utěsněné zkumavce při 135 °C, odpaří se do sucha na vodní lázni a pokračuj e se v zahřívání do vymizení pachu chlorovodíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R. Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok s 5 mg zinečnatého komplexu bacitracinu CRL.

   Další postup zkoušky se provádí za ochrany před světlem.

   Na vrstvu se nanesou odděleně 10mm proužky s 5 µl každého roztoku. V chromatografické komoře se deska umístí tak, aby nepřišla do styku s mobilní fází skládající se ze směsi 25 dílů vody R a 75 dílů fenolu R. Vrstva se impregnuje parami mobilní fáze nejméně 12 h a vyvíjí se toutéž mobilní fází po dráze 12 cm. Usuší se při 100 °C až 105 °C a postříká se ninhydrinem RSl. Pak se 5 min zahřívá při 110 °C. Skvrny ve tvaru pruhů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

2. Asi 5 mg se rozpustí ve 3 ml vody R a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Protřepe se a přidá se 0,5 ml roztoku síranu mědnatého R (10 g/l); vzniká fialové zbarvení.
3. 0,2 g se žíhá. Zůstane nepatrný zbytek, který není za vysoké teploty žlutý. Nechá se vychladnout a rozpustí se v 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného FcS; nevznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací roztok HŽ s (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0; měří se roztok S.

Bacitracin F a příbuzné látky. 0,15 g se rozpustí v kyselině sírové 0,05 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS. Poměr Absorbance (2.2.25) při 290 nm k absorbanci při 252 nm není větší než 0,20.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %.1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0 %;stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě očních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití zmečnatého komplexu bacitracinu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 2 °C až 8 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní.