Český lékopis 1997

Bisacodylum

Bisakodyl

 

C22H19NO4  Mr 361,40 CAS 603-50-9

Je to bis(4-acetoxyfenyl)-2-pyridylmethan. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H19NO4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Teplota tání (2.2.14) 131 °C až 135 °C.
  2. 10,0 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu draselného R (6 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem hydroxidu draselného R (6 g/l) v methanolu R na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 248 nm a prodlevu při asi 290 nm. Specifická absorbance v maximu je 632 až 672.
  3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem bisakodylu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky jsou rozďílná, rozpustí se oddělené obě látky v chloroformu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
  4. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, po postřiku směsí stejných objemových dílů jodu 0,05 mol/l RS a kyseliny sírové zředěné RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pozoruje se v denním světle.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásadně reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého RS, protřepe se, směs se zahřeje k varu a po ochlazení se zfiltruje. K filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg bisakodylu CRL se rozpustí v acetonu R a zřeďí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů xylenu R a 2-butanonu R (50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, je-li třeba, zahřeje se na 100 °C až 105 °C a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %;suší se 0,500 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,14 mg C22H19NO4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.