Český lékopis 1997

Chlorhexidini digluconatis solutio

Roztok chlorhexidiniumdiglukonatu

Synonymum. Chlorhexidini gluconati solutio

 

C34H54Cl2N10O14   Mr 897,77

Je to vodný roztok, který obsahuje 190 g/l až 210 g/l 1,1'-hexamethylen-bis[5-(4-chlorfenyl)biguanidinium]-bis(D-glukonatu).

Vlastnosti

Téměř bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina. Je mísitelný s vodou, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. K 1 ml se přidá 40 ml vody R a ochladí se ve vodě s ledem. Potom se přidává po kapkách za stálého míchání hydroxid sodný koncentrovaný RS do alkalické reakce za použití papíru se žlutí titanovou R a stejného hydroxidu se přidá nadbytek 1 ml. Vzniklá sraženina se oďfiltruje a promývá se vodou R tak dlouho, až filtrát nereaguje zásadně. Sraženina se překrystalizuj e z lihu R 70% (V/V) a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zbytku se shoduje se spektrem chlorhexidinu CPcL.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

    Zkoušený roztok. 10,0 ml se zředí vodou R na 50 ml.

    Porovnávací roztok. 25 mg kalciumdiglutonatu CRL se rozpustí v 1 ml vody R.

    Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových ďílů ethylacetatu R, amoniaku 26 % R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve a 40% roztoku kyseliny sírové R. Po 5 min je na chromatogramu zkoušeného roztoku patrná hlavní skvrna shodná polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

  3. K 1 ml se přidá 40 ml vody R a ochladí se ve vodě s ledem. Potom se přidává po kapkách za stálého míchání hydroxid sodný koncentrovaný RS do alkalické reakce za použití papíru se žlutí titanovou R a stejného hydroxidu se přidá nadbytek 1 ml. Vzniklá sraženina se odfiltruje a promývá vodou tak dlouho, až filtrát nereaguje zásadně. Sraženina se překrystalizuje z lihu R 70% (V/V) a vysuší se při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 132 °C až 136 °C.
  4. K 0,05 ml se přidá 5 ml roztoku cetrimidu R (10 g/l), 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 1 ml bromové vody RS; vznikne tmavě červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,06 až 1,07.

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,0; měří se roztok připravený zředěním 5,0 ml vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.

Chloranilin. 2,0 ml se zředí vodou R na 100 ml, k 10 ml tohoto roztoku se přidá 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 20 ml. Rychle se přidá a po každém přidání promíchá: 0,35 ml dusitanu sodného RS, 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (50 g/l), 5 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l), 1 ml lihu 96% Pc, zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát; červenaně modré zbarvení tohoto roztoku není intenzívnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 10,0 ml roztoku chloranilinu R (0,010 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R místo zředěného zkoušeného roztoku (0,25 %, vztaženo na chlorhexidiniumdiglukonat při nominální koncentraci 200 g/l).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 5,0 ml se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15 mg chlorhexidinu pro text způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 50 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Kolona se promývá mobilní fází do ustavení rovnováhy nejméně 1 h. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) po nastříknutí 10 µl nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku nelze hodnotit, není-li chromatogram shodný se vzorovým chromatogramem chlorhexidinu pro test způsobilosti CPcL, u něhož píky náležející nečistotě A a nečistotě B předcházejí píku chlorhexidinu. Je-li třeba, upraví se koncentrace kyseliny octové v mobilní fázi (zvýšením koncentrace se snižují retenční časy).

Nastříkne se odděleně po 10 µl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy porovnávacího roztoku (b), porovnávacího roztoku (c), až když byl pík chlorhexidinu eluován, zaznamenává se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu šestinásobku retenčního času píku chlorhexidinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k píkům s relativním retenčním časem 0,25 nebo menším, vztaženo k hlavnímu píku, a k píkům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Stanovení obsahu

1,000 g se přenese do kádinky na 250 ml, přidá se 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometriclcé indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Pro výpočet se použije zjištěná hoďnota relativní hustoty, viz Zkoušky na čistotu.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,44 mg C34H54Cl2N10O14.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

  1. 1-(4-chlorfenyl)-5-[6-(3-kyanguanidino)hexyl]biguanid,
  2. 1-[N-[6-[5-(4-chlorfenyl)biguanidino]hexyl]amidino]močovina,   
  3. N, N'-hexamethylenbis[1-amidino-3-(4-chlorfenyl)močovina],   
  4. 5,5'-bis-(4-chlorfenyl)-1,1'-[6,6'-[[[(4-chlorfenylamino)(imino)methyl]imino] methylenďiamino]dihexamethylen]di(biguanid).