Ciclopiroxum
2000
Cyklopirox
C12H17NO2 | Mr 207,27 | CAS 29342-05-0 |
Je to 6-cyklohexyl-1-hydroxy-4-methylpyridin-2(1H)-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 sloučeniny C12H17NO2.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 20 mg cyklopiroxu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Před použitím se vrstva vyvíjí směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 15 + 75) až dosáhne čelo vyvíjecí směsi k hornímu okraji a nechá se 5 min sušit na vzduchu. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 15 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká roztokem chloridu železitého R (20 gn) v ethanolu R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.1.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok ŽS (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Všechny operace je třeba provádět bez přístupu aktinického světla. Všechny materiály, které předou do styku se zkoušenou látkou, jako je např. náplň kolony, zkoumadla, rozpouštědla a další, by měly obsahovat minimální množství extrahovatelných kationtů kovů.
Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a mobilní fáze (1 + 9).
Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v 15 ml rozpouštěcí směsi, v případě potřeby za použití ultrazvukové lázně, a stejnou směsí se zředí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 15,0 mg cyklopiroxu nečistoty A CRL a 15,0 mg cyklopiroxu nečistoty B CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 200,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí rozpouštěcí směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5 ml zkoušeného roztoku. Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Pro zabezpečení desorpce rušivých kovových iontů musí být každá nová kolona promývána promývací směsí průtokovou rychlostí 0,2 ml/min nejméně 15 h a potom mobilní fází nejméně 5 h.
Nastříkne se po 10 µl rozpouštěcí směsi zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zaznamenají se chromatogramy při 220 nm a při 298 nm. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času hlavního píku.
Relativní retenční časy jsou:
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky nečistoty B a cyklopiroxu nejméně 2,0; na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) zaznamenaném při 298 nm je poměr signálu píku nečistoty B k šumu nejméně 3; na chromatogramu zkoušeného roztoku hodnota faktoru symetrie hlavního píku je 0,8 až 2,0.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku zaznamenaném při 220 nm není plocha píku nečistoty A větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) zaznamenaném při stejné vlnové délce (0,5 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku zaznamenaném při 298 nm není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) zaznamenaném při téže vlnové délce (0,5 %); součet ploch všech píků zaznamenaných při 298 nm, kromě hlavního píku a píku nečistoty B, není větší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Při 298 nm se nepřihlíží k píkům rozpouštědla a k píkům s plochou menší než je polovina plochy píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) získaném při stejné vlnové délce.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se pňpraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 Ng Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1, 5 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C nad oxidem fosjorečným R.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R, přidá se 20 ml vody R a titruje se roztokem hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška.
1 ml roztoku hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,73 mg C12H17NO2.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty