Clemastini hydrogenofumaras
1998
Klemastiniumhydrogenfumarat
Synonymum. Clemastini fumaras
C25H30ClNO5 | Mr 459,98. | CAS 14976-57-9 |
Je to (2R)-2-{2-[(R)-1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethoxy]ethyl}-1-methylpyrrolidinium-(E)-hydrogenbutendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C25H30ClNO5.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 70% (V/V), těžce rozpustný v lihu 50% (V/V) a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny fumarové CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se 30 min suší při 100 °C až 105 °C, nechá se ochladit, postříká se roztokem manganžstanu dra selného R (16 gn) a pozoruje se na denním světle. Skvrna s nejvyšší hodnotou RF na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,500 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ~ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,2 až 4,2; měří se suspenze pňpravená suspendováním 1, O.g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +15,0° až +18,0°; měřÝ se roztok S a přepočte se na vysušenou látku.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg klemastiniumhydrogenfumaratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b).1,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku {b) se zředí methanolem R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 10,0 mg difenhydraminiumchlorťdu CRL se rozpustí v 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a tetrahydrofuranu R (1 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu studeného vzduchu, postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů jodobismutitanu draselného RS a kyseliny octové zředěné RS {1 + 10) a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Vrstva se ihned přikryje skleněnou deskou stejné velikostí a po 2 min se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a nejvýše čtyři takové skvrny jsou intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstaly na startu (kyselina fumarová). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d} jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
i-Fenyl-l-(4-chlorfenyl)ethanol. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. ZO mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (a). 6 mg 1 fenyl-l-(4-chlorfenyl)ethanolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (b).1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) na 100 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Nastříkne se po 100 µl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky klemastinu a 1-fenyl-l-(4-chlorfenyl)ethanolu je větší než 2,2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, odpovídajícího 1-fe nyl-1-(4-chlorfenyl)ethanolu, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,350 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
'1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,00 mg C25H30ClNO5
Uchovávání
Venenum.
Nečistoty
Hodnocené nečistoty:
Ostatní detekovatelné nečistoty.
D. 2-[(2RS)-1-methyl-2-pyrrolidinyl]ethanol.