Clenbuteroli hydrochloridum

2000

Klenbuteroliumchlorid

Je to (RS)-[2-(4-amino-3,5-dichlorfenyl)-2-hydroxyethyl]terc.butylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₂H₁₉Cl₃N₂O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu. Taje při asi 173 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klenbuteroliumchloridu CRL.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu Fzs4 pro TLC R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok. 10 mg klenbuteroliumchloridu CRL se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 pl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, ethanolu R a toluenu R (0,15 + 10 + 15) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem dusitanu sodného R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a po 10 min se ponoří do roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (4 g/l) v methanolu R. Vrstva se usuší na vzduchu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

3. Vyhovuje zkoušce (a} na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7, 0; měří se roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,30 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. V případě potřeby se zfiltruje.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 100,0 mg se disperguje v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg klenóuterolu nečistoty B CRL se rozpustí ve 20 ml mobilní fáze, přidá se 5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50, 0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii s odstíněnými koncovými skupinami R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku připraveného takto: 3,0 g dekansulfonanu sodného R a 5,0 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou zředěnou RS a zředí se vodou R na 1000 ml (200 + 200 + 600); průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 215 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 5 pl porovnávacího roztoku (a) a 5 pl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenčni čas klenbuterolu asi 11 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi pikem nečistoty B a pikem klenbuterolu nejméně 2, 5.

Nastříkne se 5 pl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající I, Snásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %) a součet ploch všech piků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než O, Inásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1, 0 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,37 mg C₁₂H₁₉Cl₃N₂O

Uchovávání

Venenum.

Nečistoty

1. R¹ = H, R² = Cl: 4-amino-3,5-dichlorbenzaldehyd,
2. R¹ = CH₂-NH-C(CH₃)₃, R² = Cl: 1-(4-amino-3,5-dichlorfenyl)-2-(terc.butylamino)ethanon (klenbuterolketon),
3. R¹ = CH₃, R² = Cl: 1-(4-amino-3,5-dichlorfenyl)ethanon,
4. R¹= CH₃, R² = H: 1-(4-aminofenyl)ethanon,
5. R¹ = CH₂Br,R² = Cl: 1-(4-amino-3,5-dichlorfenyl)-2-bromethanon.