Český lékopis 1997

Clomipramini hydrochloridum

Klomipraminiumchlorid

 

C19H24Cl2N2   Mr 351,32 CAS 17321-77-6

Je to N, N-dimethyl-{3-[5-(10,11-dihydro-3-chlor-5H-dibenz[b, f]azepinyl)]propyl}amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C19H24Cl2N2.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snaďno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Teplota tání (2.2.14) 191 °C až 195 °C.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klomipraminiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.
  3. Hoďnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
  4. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vzniká intenzívní modré zbarvení.
  5. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml amoniaku zředěného FcS1, promíchá se, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. Filtrát se okyseli kyselinou dusičnou zředěnou RS; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok ŽS (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Roztoky se připraví v čas potřeby za ochrany před světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg klomipraminiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).20 mg imipraminiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 5 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (c).

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, acetonu R a ethylacetatu R (5 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R 20% (V/V) a vrstva se ihned pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna odpovídající imipraminu intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající imipraminu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4. 8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometriclcé indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS se odečte mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,13 mg sloučeniny C19H24Cl2N2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

  1. imipraminiumchlorid,
  2. 3-chlor-10,11-dihydro-5H-dibenz[b, f]azepin.