Dacarbazinum

N

Dakarbazin

Je to 5-(3,3-dimethyl-1-triazeno)imidazol-4-karboxamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₀N₆O.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů. Taje při asi 205 °C až 215 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek. B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem dakarbazinu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R
2. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0, 1 mol/l RSna 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) roztoku při 210 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm a 323 nm.
3. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,200 g zkoušené látky, 0,200 g kyseliny citronové R a 0,100 g mannitolu R se rozpustí za ochrany před světlem ve 20 ml vody R. Tento roztok se použije také pro zkoušku Absorbance. Roztok hodnocený ihned po přípravě je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.2. Měří se absorbance roztoku připraveného ve zkoušce Vzhled roztoku při 500 nm ihned po přípravě a po 3h stání za ochrany před světlem; absorbance zjištěná ihned po přípravě roztoku je nejvýše 0,020 a po 3 h stání je nejvýše 0,050.

Příbuzné látky. Nejvýše 0,5 % 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu (dakarbazin nečistota A (AICA)) a nejvýše 1,0 % 2-azahypoxanthinu (dakarbazin nečistota C (AHX)). Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Tlumivý roztok citronanový o pH 4,0. 42,0 g kyseliny citronové R a 9,5 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V případě potřeby se upraví pH hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hoánotu 4,0.

Rozpouštěcí směs. 5,0 g kyseliny citronové R a 2,5 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml. Nastřikuje se ihned po přípravě.

Porovnávací roztok (a). 0,100 g dakarbazinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b).10,0 mg S-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu CRL se zředí rozpouštěcí směsí na 50, 0 ml (základní roztok, použije se k přípravě porovnávacího roztoku (d)). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg 2-azahypoxanthinu CRL se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml (základní roztok, použije se k přípravě porovnávacího roztoku (d)). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 50 mg dakarbazinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi, přidá se 5 ml základního roztoku připraveného u porovnávacího roztoku (b) a 5 ml základního roztoku připraveného u porovnávacího roztoku (c) a zředí se rozpouštěcí směsí na 50 ml. Roztok se před použitím nechá 2 h stát na denním světle.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití: 

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R,  
• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku citronanového o pH 4,0 (60 + 940), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,  
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,  
• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (d). Za dodržení předepsaných podmínek j sou relativní retenční časy látek vztažené k dakarbazinu: 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu asi 0,17,2-azahypoxanthinu asi 0,22 a 5-diazoimidazol-4-karboxamidu asi 0,28 (dakarbazin nečistota B (DIAZO)), viz vzorový chromatogram. Nastříkne se 20 µl rozpouštěcí směsi.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) rozlišení mezi píkem 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu a píkem 2-azahypoxanthinu je nejméně 1,5 a rozlišení mezi píkem 2-azahypoxanthinu a píkem 5-diazoimidazol-4-karboxamidu je nejméně 1,5 a pík 5-aminoimidazol-4-karboxamidu j e zřetelně oddělen od píků rozpouštěcí směsi. Pokud nebylo dosaženo předepsaných podmínek, sníží se obsah methanolu v mobilní fázi.

Nastřikuje se odděleně 20 µl zkoušeného roztoku, 20 µl porovnávacího roztoku (a), 20 µl porovnávacího roztoku (b), 20 µl porovnávacího roztoku (c) a 20 µl porovnávacího roztoku (d). Z ploch odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a (c) a koncentrací příslušných roztoků se vypočítá obsah 5-aminoimidazol-4karboxamidhydrochloridu (x~ a obsah 2-azahypoxanthinu (x, ~ v procentech jako průměr ze dvou nástřiků podle vzorce:

v němž značí:

Potom se hoďnotí na chromatogramu zkoušeného roztoku obsah 5-diazoimidazol-4-karboxamidu a jiných nečistot metodou vnitřní normalizace. Plocha píku odpovídajícího 5-diazoimidazol-4-karboxamidu je nejvýše 0,3 % celkové plochy všech píků a žádný pík, kromě píku dakarbazinu, píku 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochloridu, 2-azahypoxanthinu a 5-diazoimidazol-4karboxamidu, nepřevyšuje jednotlivě 0,1 % součtu ploch všech píl~ů.

Součet všech nečistot je nejvýše 2,0

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0, 5 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Separandum.

Obr. 1. Vzorový chromatogram

Nečistoty

1. 5-aminoimidazol-4-karboxamidhydrochlorid (AICA),   
2. 5-diazoimidazol-4-karboxamid (DIAZO),
3. 2-azahypoxanthin (AHX).