Český lékopis 1997

Dextromoramidi hydrogenotartras

Dextromoramidiumhydrogentartarat

Synonymum. Dextromoramidi tartras

 

C29H38N2O8   Mr 542,63 CAS 2922-44-3

Je to (R)-N-[3,3-difenyl-2-methyl-4-(1-pyrrolidinyl)-4-oxo]butylmorfolinium-(2R, 3R)hydrogentartarat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C9H38N2O8.

Vlastnosti

Bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Taje při asi 190 °C, za mírného rozkladu.

Zkoušky totožnosti

  1. 75 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 254 nm, 259 nm a 264 nm. Specifická absorbance v těchto maximech je asi 6,9, 7,7 a 6,5.
  2. Asi 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidají 3 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a zahřeje se na vodní lázni; vznikne šedá nebo černá sraženina.
  3. Vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21 ° až +23 °; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l PcS a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se methanolem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,15 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS.

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 27,13 mg C29H38N2O8.

Uchovávání

Omamná látka.