Český lékopis 1997

Digitalis purpureae folium

List náprstníku červeného

Synonymum. Folium digitalis purpureae

Je to usušený list druhu Digitalis purpurea L. Obsahuje nejméně 0,3 % kardenolidů, počítáno jako digitoxin (C41H64O13; Mr  765), vztaženo na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C.

Vlastnosti

Droga nevýrazného, ale charakteristického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

  1. Celý list asi 10 cm až 40 cm dlouhý a 4 cm až 15 cm široký. Čepel vejčitě kopinatá až široce vej čitá. Křídlatý řapík je dlouhý jako třetina délky čepele. List je křehký, často rozdrcený. Na svrchní straně zelený, na spodní straně šedozelený. Na konci zašpičatělý; okraj nepravidelně vroubkovaný, zubatý nebo pilovitý, na bázi sbíhavý. Žilnatina zpeřená, postranní žilky vyniklé zvláště na spodní straně listu. Postranní žilky svírají s hlavní žilkou úhel asi 45 ° a anastomozují na okraji čepele, v dolní části sbíhají do řapíku. Listy na svrchní straně svraštělé, chlupaté, na spodní straně s vyniklou síťovitou žilnatinou, hustě chlupaté.
  2. Droga se upráškuje (355). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: buňky pokožky s antiklinálními stěnami rovnými nebo vlnitě zprohýbanými, na spodní straně silně vlnitě zprohýbanými; kutikula hladká. Chlupy dvou typů; krycí chlupy tříbuněčné až pětibuněčné, jednořadé, tupě zakončené, s jednou nebo více kolabovanými buňkami, stěny buněk j emně bradavčité nebo j emně rýhované; žláznaté chlupy s j ednobuněčnou, občas s vícebuněčnou jednořadou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněčnou, výjimečně až čtyřbuněčnou hlavičkou. Anomocytické průduchy (2.8.3) na svrchní straně ojedinělé nebo zcela chybí, na spodní straně četné. Krystaly šťavelanu vápenatého a sklerenchymatické pletivo chybí.
  3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.  

    Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (180) se várí 2 min s 20 ml lihu R 50% ( V/V) a 10 ml octanu olovnatého RS. Po ochlazení se odstřed'uje. Horní čirá vrstva se protřepává dvakrát s 15 ml chloroformu R; je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřed'ováním. Spojené chloroformové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R; zfiltruje se. 10 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R.

    Porovnávací roztok. 5 mg purpureaglykosidu A CRL, 2 mg purpureaglykosidu B CRL, 5 mg digitoxinu R a 2 mg gitoxinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a a zředí se jí na 10 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 µl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (7,5 + 10 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se směsí objemových ďílů roztoku chloraminu T R (10 g/l) a roztoku kyseliny trichloroctové R (250 g/l) v lihu 96% R (2 + 8). Suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní části patrna světle modře fluoreskující skvrna purpureaglykosidu B, těsně nad ní hnědožlutě fluoreskující skvrna purpureaglykosidu A, ve střední části chromatogramu světle modře fluoreskující skvrna gitoxinu a nad ní hnědožlutě fluoreskující skvrna digitoxinu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další fluoreskující skvrny.

  4. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti C se odpaří na vodní lázni do sucha. K odparku se přidaj í 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; do 5 min vzniká červenofialové zbarvení.
  5. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti C se odpaří na vodní lázni do sucha. K odparku se přidaj í 3 ml xanthydrolu RS a zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejsou přítomny listy lysé nebo jen roztroušeně chlupaté, při pohledu svrchu s pokožkovými buňkami s tečkovanými antiklinálními stěnami (Digitalis lanata).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

0,250 g práškované drogy (180) se protřepává 1 h s 50,0 ml vody R. Pak se přidá 5,0 ml roztoku octanu olovnatého R (150 g/l), protřepe se a po několika minutách se přidá 7,5 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (40 g/l), zfiltruje se skládaným filtrem. 50,0 ml filtrátu se vaří 1 h pod zpětným chladičem s 5 ml kyseliny chlorovodíkové R (150 g/l HCl). Roztok se převede do dělicí nálevky; baňka se promyje dvakrát 5 ml vody R; spojené tekutiny se protřepávají třikrát 25 ml chloroformu R. Spojené dolní vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R a roztok se zředí chloroformem R na 100,0 ml. 40,0 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v 7 ml lihu R 50% (V/V), přidají se 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS.

Porovnávací roztok. 50,0 mg digitoxinu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. K 5,0 ml roztoku se přidá 25 ml vody R a 3 ml kyseliny chlorovodíkové R (150 g/l HCl). Vaří se 1 h pod zpětným chladičem na voďní lázni; dále se postupuje způsobem výše uvedeným. Absorbance (2.2.25) se měří při 540 nm několikrát v průběhu 12 min tak, aby bylo dosaženo maxima. Jako kontrolní tekutina se použije směs 7 ml lihu R 50% (V/V), 2 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS.

Z naměřených hodnot absorbance a koncentrací roztoků se vypočítá obsah kardenolidů v procentech, počítáno jako digitoxin (C41H64O13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.
Separandum.