Český lékopis 1997

Disopyramidum

Disopyramid

C21H29N3O   Mr 339,48 CAS 3737-09-5

Je to (RS)-4-[bis(isopropylamino)]-2-fenyl-2-(2-pyridyl)butyramid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C21H29N3O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. 40,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zřeďí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) roztoku při 240 nm až 350 run. Roztok vykazuje absorpční maximum při 269 nm a prodlevu při 263 nm. Specifická absorbance v maximu je 190 až 210.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem disopyramidu CRL. Měří se látky ve formě tablet s bromidem draselným R připravené nanesením po 50 µl roztoků látek v dichlormethanu R (50 g/l) a 1 h sušené při 60 °C.
  3. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GFZSa R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg disopyramidu CRL se rozpustí v methanolu R a zřeďí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, acetonu R a cyklohexanu R (1 + 30 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %).

Těžké kovy (2.4. 8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10, µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h nad oxidem fosforečným R při 80 °C a při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %;stanoví se s 1,00 g.

Stanovení obsahu

0,130 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,97 mg C21H29N3O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty 

  1. 4-[bis(isopropylamino)]-2-fenyl-2-(2-pyridyl)butyronitril (diisopyronitril),   
  2. 3-fenyl-3-(2-pyridyl)-N, N-diisopropylpropylamin,    
  3. 4-isopropylamino-2-fenyl-2-(2-pyridyl)butyramid,   
  4. 2-fenyl-2-(2-pyridyl)acetonitril (pyronitril).