Český lékopis 1997

Domperidoni hydrogenomaleas

Domperidoniumhydrogenmaleinat

Synonymum. Domperidoni maleas

 

C26H28ClN5O6   Mr 541,99 CAS 99497-03-7

Je to 4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)-1-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]piperidiniumhydrogen(Z)butendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H28ClN5O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety domperidoniumhydrogenmaleinatu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v minimálním množství 2 propanolu R, odpaří se do sucha na voďní lázni a se zbytky se zaznamenají nová spektra.  
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného.

    Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 20 mg domperidoniumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (b).20 mg domperidoniumhydrogenmaleinatu CPcL a 20 mg droperidolu CPcL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu, vystaví se působení par jodu do objevení skvrn a pozoruj e se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

  3. 0,1 g se smíchá se směsí 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 3 ml vody R a protřepe se třikrát 5 ml etheru R. K 0,1 ml voďné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R. Směs se zahřívá 15 min na voďní lázni; nevzniká žádné zbarvení. Ke zbytku vodné vrstvy se přidají 2 ml bromu RS. Směs se opět 15 min zahřívá na vodní lázni a pak se zahřeje k varu. Po ochlazení se k 0,1 ml roztoku přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se 15 min na voďní lázni; vzniká fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví v čas potřeby.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg domperidoniumhydrogenmaleinatu CRL a 15,0 mg droper[dolu CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Kolona se ustaluje nejméně 30 min methanolem R a pak nejméně 5 min mobilní fází počátečního složení.

Citlivost systému se nastaví talc, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 10 µl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: domperidoniumhydrogenmaleinatu asi 6,5 min, droperidolu asi 7 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky domperidoniumhydrogenmaleinatu a ároperidolu není menší než 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi nebo časový program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 µl dimethylformamidu R jako kontrolní tekutiny, 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku na chromatogramu kontrolní tekutiny a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4. 8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny oranžově žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 54,20 mg C26H28ClN5O6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

  1. 5-chlor-2,3-dihydro-1-(4-piperidyl)-1H-benzimidazol-2-on,
  2. 4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)-1-formylpiperidin,
  3. 1-oxid cis-5-chlor-1-{ 1-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3  
  4. 5-chlor-3-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-1-{ 1-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on,
  5. 1-{3-[4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)-1-piperidyl]propyl}-3-[3-(2,3dihydro--2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on,
  6. 1,1'-[(1,2-ďihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1,3-ďiyl)di(propan-3,1-ďiyl)di(piperidin-1,4-diyl)]bis- [5-chlor-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on].