Fluocortoloni pivalas

1998

Fluokortolonpivalat

Je to 6α-fluor-11(3-hydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103, 0 % sloučeniny C₂₇H₃₇FO₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v dioxanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem fluokortolonpivalatu CRL.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg fluokortolonpivalatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b).10 mg norethisteronu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Připraví se mobilní fáze přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (IS + 77) a vyvíjí se po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se , 10 min při 120 °C nebo do objevení skvrn. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí se shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

3. K asi 1 mg se přidají 2 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a kyseliny sírové R (2 + 3) a zahřívá se 1 min na vodní lázni; vznikne červené zbarvení. Přidá se 5 ml vody R a zbarvení se změní na fialově červené.
4. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RSI a asi 1 ml kyselinry chlorovodíkové zředěné RS k odbarvení roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min a porovná se zbarvení roztoku se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +100° až +105°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0, 25 g v dioxanu R a zředěním na 25,0 ml stejným rozpouštědlem.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 mg fluokortolonpivalatu CRL a 2 mg prednisolonhexanoatu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody R (25 + 30 + 32) při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 243 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 5,0. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času fluokortolonpivalatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního piku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního pffcu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0, 025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1, 0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

30,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) v maximu při 242 nm a vypočítá se obsah C₂₇H₃₇FO₅; specifický absorpční koeficient je 350.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. 6a-fluor-11(3,21-dihydroxy-lóa-methyl-l, 4-pregnadien-3,20-dion (fluokortolon),   
2. 11(3-hydroxy-6(3-hydroperoxy-l6a-methyl-3,20-dioxo-l, 4-pregnadien-2l-ylpivalat,
3. 6α-fluor-16α-methyl-3,11,20-trioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat,
4. 6α-fluor-11β-hydroxy-16α-methyl-3, 20-dioxo-4-pregnen-21-ylpivalat.