Glibenclamidum

Glibenklamid

Je to 1-{4-[2-(5-chlor-2-methoxybenzamido)ethyl]fenylsulfonyl}-3-cyklohexylmočovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₃H₂₈ClN₃O₅S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ďichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 169 °C až 174 °C.
2. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R, je-li potřeba, použije se ultrazvuková lázeň a zředí se methanolem R na 50,0 ml. K 10,0 ml se přidá 1, 0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje maximum při 300 nm a méně intenzívní maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 300 nm je 61 až 65 a v maximu při 275 nm je 27 až 32.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky s bromidem draselným R se shoduj e se spektrem glibenklamidu CRL. Vykazují-li spektra rozdíly, navlhčí se zkoušená látka a referenční látka methanolem R, rozetře se, vysuší se při 100 °C až 105 °C a spektra se zaznamenají znovu.
4. Hoďnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je polohou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
5. 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R. Roztok j e bezbarvý a vykazuj e modrou fluorescenci v ultrafialovém světle při 365 nm. V roztoku se rozpustí 0,1 g chloralhydrátu R; během 5 min se zbarvení změní na sytě žluté a asi za 20 min vznikne hnědavý odstín.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R. Roztoky se připraví rozpouštěním látek v rozpouštědlové směsi, literou jsou stejné objemové díly methanolu R a dichlormethanu R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zřeďí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg glibenklamidu CRL se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí nalOml.

Porovnávací roztok (b).8 mg 4-[2-(S-chlor-2-methoxybenzamido)ethylJbenzensulfonamidu CRL (glibenklamidu nečistoty A CRL) se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 0,2 g glibenklamidu CRL se rozpustí v 10 ml methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% Pc, kyseliny octové, ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (5 + 5 + 45 + 45) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající glibenklamidu nečistotě A CPcL intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající glibenklamidu nečistotě A, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0, 2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok (d) vykazuje dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4. 8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1, 0 %;suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. 4-[2-(5-chlor-methoxybenzamido)ethyl]benzensulfonamid.