Glipizidum

Glipizid

Je to 1-cyklohexyl-3-{4-[2-(5-methylpyrazin-2-karboxamido)ethyl]-benzensulfonyl}močovina. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₁H₂₇N₅O₄S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. B.

Alternativní sestava zkoušek. A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Asi 2 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 226 nm a 274 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 226 nm k absorbanci naměřené při 274 nm je 2,0 až 2,4.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety glipizidu CRL.
3. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. 50 mg se rozpustí v 5 ml dioxanu R. Přidá se 1 ml roztoku fluordinitrobenzenu R (5 gn) v dioxanu R a vaří se 2 min až 3 min; vznikne žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zřeďí směsí stejných objemových ďílů methanolu R a dichlormethanu R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg glipizidu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových ďílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).5 mg glipizidu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé Pc, ethylacetatu R a dichlormethanu R (25 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající glipizidu nečistoty A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající glipizidu nečistoty A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Cyklohexylamin. Nejvýše 100 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dekanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 25 mg dekanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí hexanem R na 50 ml.

Zkoušený roztok (a). 3,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml hexanu R. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Zkoušený roztok (b). 3,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Porovnávací roztok. 30,0 mg cyklohexylaminu R se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (17,5 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % makrogolu 20 D00 R a 4 % hydroxidu draselného R,  
• dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 80 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 120 °C.

Nastříkne se 1 µl porovnávacího roztoku. Citlivost detektoru se nastaví talc, aby výška prvního píku (dekanu) a druhého píku (cyklohexylaminu) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito dvěma píky není menší než 2. Nastříkne se 1 µl zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že zde není přítomen žádný pík se stejným retenčním časem odpovídajícím retenčnímu času vnitřního standardu. Nastříkne se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku (b) a 1 µl porovnávacího roztoku. Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku odpovídajícího cyklohexylaminu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr plochy píku odpovídajícího cyklohexylaminu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu. Tento poměr není větší než R.

Těžké kovy (2.4. 8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20, µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0, 5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 C až 105 C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 2 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.
Separandum.

Nečistoty 

1. 4-[2-(5-methyl-2-pyrazinkarboxamido)ethyl]benzensulfonamid,  
2. cyklohexylamin.