Lactitolum monohydricum1)
RR99
Monohydrát laktitolu
| C12H24O11 . H2O | M, 362,33 | CAS 81025-04-9 |
Je to monohydrát 4-O-(β-D-galaktopyranosyl)-D-glucitolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 97,0 % sloučeniny C12H24O11.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní zkouška: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz. Obecné zásady (1.2.).
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg monohydrátu laktitolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.
Porovnávací roztok (b).5 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve 2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se methanolem R na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (25 + 75) po dráze 8 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonitrilu. 15 min se zahřívá při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,000 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ7 (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Po přidání nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na červené.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +13,5° až +15,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Obsah příbuzných látek v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Obsah laktulitolu je nejvýše 1,5 % a součet dalších příbuzných látek je nejvýše 1,5 %.
Redukující cukry. 5,0 g se rozpustí mírným zahřátím ve 3 ml vody R, ochladí se a přidá se 20 ml citronanu mědňatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,2 %).
Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 µg/g). Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce
Nikl v polyolech (1 µg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %;stanoví se s 0,30 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 mikroorganismů v gramu. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli, Salmonella a Pseudomonas aeruginosa.
Stanovení obsahu
Stanoví se kapalinovou chromatografí (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg monohydrátu laktitolu CRL a 10 mg glycerolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony se udržuje na 60 °C.
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (lactitol) a druhým pikem (glycerol) je nejméně 5.
Nastříkne se 100 µl zkoušeného roztoku a 100 µl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času laktitolu. Retenční čas laktitolu je asi 13 min a relativní retenční časy jsou: laktosa asi 0,7, laktulitol asi 0,8, glycerol asi 1,3, mannitol asi 1,5, dulcitol (galaktitol) asi 1,8 a sorbitol asi 1,9.
Obsah C12H24O11 v procentech se vypočítá z ploch piků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty
1) Pharmeuropa 10,4, 581 (1998}. Závazné od 1. 1. 1999.