Lactulosi solutio

1999     

Roztok laktulosy

Synonymum. Lactulosum liyuidum

Je to vodný roztok laktulosy (4-0-β-D-galaktopyranosyl-D-fruktofuranosy), běžně připravované alkalickou izomerizací laktosy. Může obsahovat menší množství jiných cukrů, včetně laktosy, epilaktosy, galaktosy, tagatosy a fruktosy. Obsahuje nejméně 620 g/l laktulosy (C₁₂H₂₂O₁₁; Mr 342,30) a 95,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu laktulosy. Může obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu.

Vlastnosti

Čirá viskózní bezbarvá nebo slabě hnědavě žlutá kapalina, mísitelná s vodou. Může se vyskytovat ve formě přesyceného roztoku nebo může obsahovat krystalky, které se zahřátím rozpustí. 10% roztok (V/V) je levotočivý.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,50 g se zředí vodou R na 50 ml.

   Porovnávací roztok. 60 mg laktulosy CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, roztoku kyseliny borité R (50 g/l), methanolu R a ethylacetatu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, nechá se ochladit, postříká se roztokem 1, 3-dihydroxynaftalenu R (1,0 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (10 + 90) a zahřívá se 5 min při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

2. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku je přibližně stejný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
3. K 0,1 g se přidá 10 ml vody R a 3 ml vínanu měarnatého RS a zahřeje se; vzniká červená sraženina.
4. K 0,25 g se přidá 5 ml vody R a 5 ml amoniaku 17,5 % RS a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se smíchá s vodou prostou oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 7, 0; měří se 10 ml roztoku S, k němuž bylo přidáno 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku:

• plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (galaktosa) není většf než trojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (15 %),
• plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (laktosa) není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %),
• plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (~ (epilaktosa) není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %),
• plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (tagatosa) není větší než 0,8násobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %),
• plocha žádného píku odpovídajícího hlavnmu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (h) (fruktosa) není větší než 0,2násobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %).

Methanol. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II).

Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml 1-propanolu R se smíchá se 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Zkoušený roztok. K 0,13 g ve 20ml lahvičce se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 5 µl roztoku methanolu R 0,1 % (VN).

Porovnávací roztok. K 1,0 ml roztoku vnitřního standardu ve 20ml lahvičce se přidá 5 µl roztoku methanolu R 0,1 % (VN).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (180 pm),
• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 140 °C, teplota nástřikového prostoru na 200 °C a teplota detektoru na 220 °C. Každý roztok se zahřívá 1 h na 60 °C, 1 min se udržuje pod tlakem a na kolonu se převede 1 ml plynné fáze.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku poměr plochy píku odpovídajícího methanolu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu není větší, než je dvojnásobek tohoto poměru na chromatogramu porovnávacího roztoku (50 p, g1g, počítáno s hustotou methanolu při 20 °C, která je 0,79 g/cm3).

Siřičitany. 5,0 g se smíchá se 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2,0 ml fuchsinu RSl , 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (VN) a 30 min se nechá stát.

Měří se Absorbance (2.2.25) roztoku při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R místo roztoku zkoušené látky. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10,0 ml základního roztoku siřičitanů (I, Sµg SOZ/ml) (30 µg/g).

Bor. Pokud je to možné, nepoužívá se skleněné laboratorní nádobí.

Porovnávací roztok. 56,0 mg kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Uchovává se v dobře uzavřené polyethylenové nádobě.

Do čtyř polyethylenových 25ml baněk se převede:

• 1,00 g zkoušené látky a 1 ml vody R (roztok A),
• 1,00 g zkoušené látky a 1 ml porovnávacího roztoku (roztok B),  
• 1 ml porovnávacího roztoku a 1 ml vody R (roztok C),
• 2 ml vody R (roztok D).

Do každé baňky se přidají 4,0 ml tlumivého roztoku octan-edetanového o pH 5, 5. Zamíchá se a přidaj í se 4,0 ml čerstvě připraveného azomethinu H RS. Zamíchá se a nechá se 1 h stát. Měří se Absorbance (2.2.25) roztoků A, B a C při 420 nm proti roztoku D jako kontrolnímu roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže absorbance roztoku C je nejméně 0,25. Absorbance roztoku B není menší než dvojnásobek absorbance roztoku A (5 )ag/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 µg/g, počítáno na deklarovaný obsah laktulosy).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 2 %; počítáno na deklarovaný obsah laktulosy. Stanoví se s 1,50 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 4,00 g se smíchají s 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 47,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).2,00 g laktulosy CRL se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50, 0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg laktulosy CRL a 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Přidá se 2,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 5,0 ml. Porovnávací roztok (d). 0,2 g galaktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,2 g laktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (fl. 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 2,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (g). 0,2 g tagatosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (h). 0,2 g fruktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 5 cm a vnitřního průměru 4,6 mm, následné nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, obě naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (3 pm) a udržované při (38 ± 1) °C,
• mobilní fáze, která je směsí připravenou rozpuštěním 0,253 g dihydrogenfosforečnanu sodného R v 220 ml vody R a přidáním 780 ml acetonitrilu R, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
• refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas laktulosy asi 18 min a relativní retenční časy látek vztažené k laktulose jsou: asi 0,38 pro tagatosu, asi 0,42 pro fruktosu, asi 0,57 pro galaktosu, asi 0, 90 pro epilaktosy a asi 1,17 pro laktosu.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími laktulose a epilaktosy je nejméně 1,3. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi na 75,0 % (V/V) až 82,0 % (V/V), aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se odděleně po 20 µl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času laktulosy. Vypočítá se obsah C₁₂H₂₂O₁₁ (laktulosy) v procentech z ploch píků a deklarovaného obsahu laktulosy CRL.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• deklarovaný obsah laktulosy,
• název a koncentrace případně přidané protimikrobní přísady.

Nečistoty

1. epilaktosa,
2. galaktosa,
3. laktosa,
4. fruktosa,   
5. tagatosa.