Český lékopis 1997

Lisinoprilum dihydricum

2001

Dihydrát lisinoprilu

C21H31N3O5 . 2H2O Mr 441,52
Mr bezvodého 405,49
CAS 83915-83-7

Je to dihydrát {N2-[(1S)-3-fenyl-1-karboxypropyl]-L-lysyl}-L-prolinu1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C21H31N3O5.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a v ethanolu.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety dihydrátu lisinoprilu CRL.

    Zkoušky na čistotu

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). -43° až-47°; počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g v octanu zinečnatém RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 20,0 mg dihydrátu lisinoprilu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (b).0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Teplota kolony se udržuje na 50 °C.

    Kolona se promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází A nejméně 30 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 20 µl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

    Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Získaný chromatogram odpovídá vzorovému chromatogramu dodanému s dihydrátem lisinoprilu pro test způsobilosti CRL v tom, že pík lisinoprilu je mezi píky lisinoprilu nečistoty A a lisinoprilu nečistoty E. Měří se výšky píků lisinoprilu nečistoty A a lisinoprilu nečistoty E nad základní linií (A1 a A2) a výšky nejnižších bodů nad základní linií oddělujících tyto píky od píku lisinoprilu (B1 a B2). Zkoušku lze hodnotit, jestliže hodnota A1 je větší než devítinásobek hodnoty B1 a hodnota A2 je větší než devítinásobek hodnoty B2.

    Je-li třeba, upraví se pH mobilní fáze na hodnotu 4,5 kyselinou fosforečnou R a záznam chromatogramu se opakuje. U některých kolon je nutné pro dostatečné rozdělení piků lisinoprilu nečistoty A, lisinoprilu a lisinoprilu nečistoty E upravit hodnotu pH na 4,0. Pokud se po této úpravě posunou retenční časy píků lisinoprilu nečistoty C a lisinoprilu nečistoty D tak, že vyhodnocení je obtížné, zvýší se obsah mobilní fáze B z 30 % na 40 % v rozmezí 35 min až 45 min od startu a tato koncentrace se udržuje po dobu 10 min. Před dalším nástřikem se kolona promývá mobilní fází A (100 %) po dobu 10 min.

    Nastříkne se odděleně po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího lisinoprilu nečistotě E není větší než 0,3 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku lisinoprilu nečistoty E, není větší než 0,3 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech těchto píků není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla, k píkům eluovaným v prvních třech minutách a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 9,5 %;stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,350 g se rozpustí v 50 ml vody destilované R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,55 mg C21H31N3O5.

    Nečistoty

    1. kyselina (RS)-2-annino-4-fenylbutanová,
    2. kyselina 4-toluensulfonová2),
    3. kyselina (S)-2-[(3S, 8aS)-3-(4-aminobutyl)-1,4-dioxo-1,2, 3,4, 6,7, 8,8a-oktahydropyrrolo[1,2-a]piperazin-2-yl]-4-fenylbutanová ((S, S, S)-diketopiperazin),
    4. kyselina (S)-2-[(3S, 8aR)-3-(4-aminobutyl)-1,4-dioxo-1,2, 3,4, 6,7, 8,8a-oktahydropyrrolo[1,2-a]piperazin-2-yl]-4-fenylbutanová ((R, S, S)-diketopiperazin),
    5. {N2-[(1R)-3-fenyl-1-karboxypropyl]-L-lysyl}-L-prolin3) ((R, S, S)-izomer lisinoprilu),
    6. {N2-[(1S)-3-cyklohexyl-1-karboxypropyl]-trlysyl}-L-prolin4) (cyklohexylový analog).

    1) dihydrát {N2-[(1S)-3-fenyl-1-karboxypropyl]-L-lysyl}-L-prolinu
    2) kyselina 4-methylbenzen-1-sulfonová
    3) {N2-((1R)-3-fenyl-1-karboxypropyl]-L-lysyl}-L-prolin
    4) {N2-[(1S)-3-cyklohexyl-1-karboxypropyl]-L-lysyl}-L-prolin