Mepivacaini hydrochloridum

1998

Mepivakainiumchlorid

Je to (RS)-1-methyl-2-[(2,6-dimethylfenyl)aminokarbonyl]piperidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₂₃ClN₂O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při 260 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety mepivakainiumchloridu CRL.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použiti vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg mepivakainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b).20 mg mepivakainiumchloridu CRL a 20 mg lidokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

3. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se dvakrát 10 ml etheru R. Spojené horní vrstvy se suší nad síranem rodným bezvodým R, zfiltrují se a ether se odpaří na vodní lázni. Zbytek se suší 2 h při 100 °C až 105 °C. Teplota tání (2.2.14) je 151 °C až 155 °C.
4. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 30 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok H, (2.2.2, Metoda 77).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5, 0; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 5 ml.

Optická otáčivost (2.2. 7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg zkoušené látky a 30,0 mg mepivakainu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 p, m),
• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné 0,02 mol/l RS (35 + 65) (upravené na hodnotu pH 7,6 hydroxidem sodným koncentrovaným RS), průtoková rychlost je 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky obou hlavních píků na získaném chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky mepivakainu nečistoty B a mepivakainu je nejméně 2,5.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času mepivakainu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a plocha nejvýše jednoho z těchto píků je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

2,6-Dimethylanilin. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se 10 min stát. Žluté zbarvení roztoku není intenzívnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku 2,6-dimethylanilinu R (5 mg/l) v methanolu R (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 25 ml a zfiltruje se. 10 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (5 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1, 0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi obsahující 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0, 01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mohl US za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,28 mg C₁₅H₂₃ClN₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.
Separandum.

Nečistoty

1. 2,6-dimethylanilin,   
2. (RS)-N-(2,6-dimethylfenyl)piperidin-2-karboxamid,
3. N-(2,6-dimethylfenyl)pyridin-2-karboxamid,   
4. (RS)-N-(2,6-dimethylfenyl)-1-methyl-1,2, 5, 6-tetrahydropyridin-2-karboxamid,   
5. (RS)-N-(4-chlor-2, ó-dimethylfenyl)-1-methylpiperidin-2-karboxamid.