Český lékopis 1997

Morphini sulfas

2000

§§ Morphini sulfas pentahydricus

Pentahydrát morfiniumsulfatu

Synonyma. Morphini sulfas, morfmiumsulfat

 

C34H40N2O10S . 5H2O Mr 758,82 CAS 6211-15-0

Mr bezvodého 668,76

Je to pentahydrát bis(7,8-didehydro-4,5α-epoxy-3,6α-dihydroxy-17-methylmorfmanium)sulfatu. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C34H40N2O10S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v toluenu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky předem sušené 1 h při 145 °C se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. morfiniumsulfatu.
  2. 0,100 g se rozpustí ve voděn a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 10, 0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 300 nm (1.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 285 nm, specifická absorbance je 37 až 43. 10,0 ml roztoku A se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje jedno absorpční maximum při 298 nm, specifická absorbance je 64 až 72.
  3. K asi 1 mg upráškované zkoušené látky v porcelánové misce se přidá 0,5 ml formaldehydu v kyselině sírové RS; vznikne červenofialové zbarvení, které po chvíli přechází na fialové.
  4. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).
  5. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS nebo kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -107° až -110°, počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R. Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg kodeiniumfosjatu R se rozpustí v 5 ml zkoušeného roztoku. 0,2 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, ethanolu R, vidy R a toluenu R (2,5 + 32,5 + 24,5 + 10,5 + 35) připravenou v daném pořadí po dráze 10 cm. Rozpouštědla se smíchají v uvedeném pořadí. Vrstva se usuší v proudu vzduchu, postříká se jodobismutitanem draselným RS a opět se suší 15 min v proudu vzduchu. Poté se postříká peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající nečistotě A není intenzívnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající nečistotě A, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná.

Ethanol (2.4.24). Nejvýše 0,5 %.

Železo (2.4.9). Zbytek ze zkoušky Síranový popel se rozpustí ve vadé R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 µg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,4 % až 13,4 %;stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 120 ml kyseliny octové beavodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 66,88 mg C34H40N2O10S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Omamná látka.

Nečistoty

  1. kodein,   
  2. 2,2'-bimorfm (pseudomorfin),
  3. morfin-N-oxid.