Český lékopis 1997

Norethisteronum

Norethisteron

 

C20H26O2 Mr 298,42 CAS 68-22-4

Je to 17-hydroxy-19-nor-17α-pregn-4-en-20-in-3-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H26O2.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Taje při teplotě asi 206 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety norethisteronu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v chloroformu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Vrstva se impregnuje v chromatografické komoře obsahující takové množství směsi objemových dílů formamidu R a acetonu R (10 + 90), aby deska byla ponořena asi 5 mm do kapaliny. Když čelo impregnační směsi dosáhne nejméně 1 cm nad předepsanou vzdálenost pro vyvíjení mobilní fází, deska se vyjme a ponechá volně při teplotě místnosti, dokud se rozpouštědla zcela neodpaří (asi 2 min až 5 min). Vrstva se použije do 2 h po impregnaci a vyvíjení se provádí ve stejném směru jako impregnace.

    Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok. 10 mg norethirteronu CPcL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů dioxanu R a hexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Pak se deska s vrstvou zahřívá 15 min při 120 °C, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min až 15 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

  3. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml dusičnanu st~íbrného amoniakálního RS a zahřívá se na voďní lázni. Roztok se zakalí a vytvoří se bílá sraženina, která při zahřívání šeďne. Na stěnách zkumavky se vytvoří stříbrné zrcátko.
  4. Asi 2 mg se rozpustí ve vychlazené směsi 2 ml ethanolu R a 2 ml kyseliny sírové R a zahřeje se na 70 °C. Výsleďný roztok je dichroický, v procházejícím světle je modrofialový, v odraženém světle je červený. V ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje jasně červenou fluorescenci.
  5. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml roztoku butylhydroxytoluenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Roztok se zahřívá 30 min ve vodní lázni při 80 °C a ochladí se na pokojovou teplotu; vznikne nažloutle růžové zabarvení.

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 0,200 g se rozpustí v dioxanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda I).

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33 ° až -37 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se 5 ml roztoku S zředěného dioxanem R na 10,0 ml.

    Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zřeďí lihem 96% R na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 240 nm. Specifická absorbance v maximu je 550 až 590, počítáno na vysušenou látku.

    Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

    Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových ďílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 200 ml.

    Porovnávací roztok (b).25 mg ethisteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9), přidá se 5 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl a po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou v lihu RS, zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm.

    Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny, přibližně stejné intenzity.

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 10 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruj e se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml zeleně bromkresolové RS jako indikátoru do vzniku fialového zabarvení. Provede se slepá zkouška.

    1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,84 mg C20H26O2.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
    Separandum.