Passiflorae herba

2000

Mučenková nat'

Synonymum. Herba passiflorae

Je to rozlámaná nebo řezaná usušená nadzemní část druhu Passiflora incarnata L., může také obsahovat květy a/nebo plody.

Obsahuje nejméně 1,5 % flavonoidů, počítáno jako vitexin (C₂₁H₂₀O₁₀; Mr 432,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. Zelený až zelenošedý nebo nahnědlý stonek je dřevnatý, dutý, podélně rýhovaný, lysý nebo roztroušeně chlupatý", obvykle o průměru méně než 8 mm. Listy zelené nebo zelenohnědé, střídavé, jemně zubaté a chlupaté, hluboce dělené do tří špičatých laloků, střední lalok je největší. Hlavní žilka na spodní straně listu silně vyniklá. Řapík chlupatý, v blízkostí čepele se dvěma tmavě zbarvenými nektarii. Četné úponky vyrůstají v paždí listů, jsou jemné, hladké, na průřezu okrouhlé, na konci spirálovitě stočené. Květy (jsou-li přítomné v droze) jsou paprsčité, se třemi malými listenci a pěti bílými, protáhlými lístky korunními a s několika řadami nitkovitých petaloidních přívěsků (korunka). Plody (jsou-li přítomné v droze) jsou nazelenalé až nahnědlé, zploštělé, oválné, uvnitř s několika zploštělými hnědožlutými, tečkovanými semeny.
2. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky listu s buňkami se stěnami zprohýbanými a s anomocytickými průduchy (2.8.3); četné drúzy št'avelanu vápenatého jednotlivé nebo uspořádané podél žilnatiny; četná vlákna stonku jednotlivá nebo ve skupinách provázená tečkovanými cévami a cévicemi; jednobuněčné až tříbuněčné, jednořadé, tenkostěnné, přímé nebo lehce zakřivené chlupy, na konci zašpičatělé nebo někdy hákovitě zahnuté. Jsou-li v droze přítomné květy, je patrná papilózní pokožka koruny a korunky a pylová zrna se síťovitou exinou; jsou-li v droze přítomny zralé plody jsou patrné roztroušené hnědě zbarvené tříslovinné buňky a hnědožluté tečkované úlomky osemení.
3. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce, Jiné druhy rodu Passiflora, viz Zkoušky na čistotu.

   Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v poloze pod skvrnou rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku intenzívně žlutě fluoreskující skvrna a nad ní skvrna fluoreskující zeleně (diglykosylflavon), pod skvrnou odpovídající hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutě fluoreskující skvrna (isoorientin) a nad ní zeleně fluoreskující skvrna (isovitexin). Nad skvrnou odpovídající hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je hnědožlutě fluoreskující skvrna (orientin) a nad ní zeleně fluoreskující skvrna (vitexin). Dvě posledně jmenované skvrny mohou být nepřítomné. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi.

Jiné druhy rodu Passiflora. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 2,0 mg rutinu R a 2,0 mg hyperosidu R se zahřátím rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se odděleně nanese do pruhů po 10 ul každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině žlutohnědě fluoreskující skvrna (rutin), ve střední třetině žlutohnědě fluoreskující skvrna (hyperosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou intenzívní zelenožlutě nebo oranžovožlutě fluoreskující skvrny mezi skvrnami odpovídajícími diglykosylflavonům a isoorientinu (P. coerulea a P. edulis).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 13,0 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušámě při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Základní roztok. 0,200 g práškované drogy (250) se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchá se 40 ml lihu R 60% (V/V) a za častého protřepávání se zahřívá 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes chomáček vaty do 100ml baňky. Chomáček vaty se zbytkem drogy se převede zpět do baňky s kulatí m dnem. Přidá se 40 ml lihu R 60% (V/V) a opět se zahřívá 10 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se směs a první filtrát ze 100ml baňky zfiltrují papírovým filtrem do 100ml odměrné baňky. Varná baňka, 100ml baňka i filtr se promyjí lihem R 60% (V/V) a promývací tekutina se přidá do odměrné baňky, spojené roztoky se zředí lihem R 60% (V/V) na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 5,0 ml základního roztoku se odpaří v baňce za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10 + 100). Přidá se 10 ml směsi obsahující roztok kyseliny borité R (25,0 g/l) a roztok kyseliny štávelové R (20,0 g/l) v kyselině mravenčí bezvodé R a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 25,0 ml.

Kontrolní roztok. 5,0 ml základního roztoku se odpaří ve druhé baňce za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10 + 100) a převede se do 25ml odměrné baňky. Přidá se 10 mi kyseliny mravenčí bezvodé R a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 25,0 ml.

Po 30 min se měří Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku při 401 nm proti kontrolnímu roztoku. Obsah celkových flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako vitexin (C₂₁H₂₀O₁₀), se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 401 nm,
m - hmotnost zkoušené drogy v gramech.

Specifická absorbance vitexinu má hodnotu 628.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.