Pivampicillinum
1998
Pivampicilin
| C22H29N3O6S | r 463,55 | CAS 33817-20-8 |
Je to [(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]methylester kyseliny (6R)-6-(2-amino-2-fenylacetamido)penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H29N3O6S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných kyselinách.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2.).
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R.
Porovnávací roztok (a). 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok (b). 10 mg pivampicilinu CRL, 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL a 10 mg talampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, vody R a lihu 96% R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RSI a zahřívá se 10 min na 60 C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnána cího roztoku (b) j sou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové 0, 1 mol/l RS. Roztok neopalizuje silněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok H, (2.2.2, Metoda I).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +208 ° až +222°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v 5,0 ml lihu 96% R a zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml acetonitrilu R a zředí se roztokem kyseliny fosforečné R (1 g/l) na 20 ml.
Porovnávací roztok. 2,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 9,0 ml acetonitrilu R a 9,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (1 g/l).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
| Čas (min) |
Mobilní fáze A % (V/V) |
Mobilní fáze B % (V/V) |
Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 10 | 100 | 0 | izokraticky |
| 10 - 12 | 0 | 100 | izokraticky |
| 12 - 17 | 100 | 0 | znovuustavení |
Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže kapacitní poměr dimeru pivampicilinu (s retenčním časem asi 5 min) a pivampicilinu (hlavní píle) je nejméně dvanáct. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (3 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k žádnému píku, jehož plocha je menší než O, Olnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
N,N-Dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 μg/g.
Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 10 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l PcS. Zkumavka se zahřívá 10 min na vodní lázni, ochladí se a přidá se 15 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe. Je-li třeba, odstřed'uje se a použije se vrchní vrstva.
Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se žredí vodou R na 250,0 ml. K 1, 0 ml posledního roztoku se v zabroušené zkumavce přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l PcS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzívně se 1 min třepe. Je-li třeba, odstřed'uje se a použije se vrchní vrstva.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku.
Triethanolamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 9).
Porovnávací roztok. 5,0 mg triethanolaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 9) a zředí se touto směsí na 100 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, 1-butanolu R, tlumivého roztoku fosforečnanového o pH S, 8, kyseliny octové ledové R a butylacetatu R (5 + 15 + 24 + 40 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se 10 min suší při 110 °C a nechá se zchladnout. Do chromatografické komory se vloží odpárovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS, vody R a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2). Komora se uzavře a nechá v klidu 15 min; poté se do ní vloží vysušená vrstva a komora se opět uzavře. Na vrstvu se nechají působit páry chloru po dobu 15 min až 20 min. Deska se vyjme, nechá se 2 min až 3 min stát na vzduchu a postříká se zkoumadlem tetramethyldiaminodifenylmethanovým R. Žádná skvrna odpovídající triethanolaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1, 0 %;stanoví se s 0,30 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 5 %;stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se použijí do dvou hodin od přípravy.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 50,0 mg pivampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b).25,0 mg propyl-4-hydroxybenzoanu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml posledního roztoku se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Nastřílrne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (pivampicilin) a druhým pikem (propyl-4-hydroxybenzoan) je nejméně 5,0 a faktor symetrie píku pivampicilinu je nejvýše 2,0. Nastřílrne se šestkrát 20 µl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty