Český lékopis 1997

Ranitidini hydrochloridum

Ranitidiniumchlorid

Synonymum. Ranitidinium chloratum

C13H23ClN4O3S r 350,86 CAS 71130-06

Je to N, N-dimethyl-N-{5-[2-(1-methylamino-2-nitrovinylamino)-ethylthiomethyl]furfuryl}amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C13H23ClN4O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v ethanolu, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. B a D.

Alternativní sestava zkoušek. A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) při 220 nm až 360 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 229 rmn a 315 rmn. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 229 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 315 rmn je 1,01 až 1,07.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ranitidiniumchloridu CRL. Měří se suspenze v parafinu tekutém R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně 20 mg zkoušené látky a 20 mg referenční látky v 5 ml methanolu R, odpaří se ve vodní lázni při 40 °C za sníženého tlaku a stálého míchání do sucha. Zbytky se suší 1 h ve vakuu při 60 °C a zaznamenají se nová spektra.
  3. Hoďnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
  4. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100,0 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽs (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

    Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

    Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

    Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 20 mg ranitidiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (b).3,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

    Porovnávací roztok (c). 2,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

    Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

    Porovnávací roztok (e). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

    Porovnávací roztok Ú). 10 mg ranitidinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

    Porovnávací roztok (g). 10 mg ranitidinu nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (h). 10 mg ranitidinu nečistoty B CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, amoniaku 32% R, 2 propanolu R a ethylacetatu R (2 + 4 + 15 + 25) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a vystaví se působení par jodu do objevení se zřetelných skvrn a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající ranitidinu nečistotě A není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (~ (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající ranitidinu nečistotě A, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a nejvýše tři takové skvrny jsou intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %) a nejvýše jedna z těchto skvrn j e intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) . Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (h) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny odpovídající ranitidinu nečistotě B (RF se získá porovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (g)) a ranitidinu a pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je zřetelně viditelná skvrna.

    Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,75 %; 1,000 g se suší za vysokého vakua při 60 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,280 g se rozpustí ve 35 ml vody R a titruj e se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,09 mg C13H23ClN4O3S.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
    Separandum.

    Nečistoty

    1. N, N'-bis{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylthioethyl}-2-nitroethen-1,1-diamin,
    2. {[5-(2-aminoethylthiomethyl)furan-2-yl]methyl}dimethylamin,
    3. N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylsulfinylethyl}-N'-methyl-2-nitroethen-1,1-diamin,
    4. N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylthioethyl}-2-nitroacetamid,
    5. N-oxid N-{2-[5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methylthioethyl}N'-methyl-2-nitroethen-1,1-diaminu,
    6. [5-(dimethylaminomethyl)furan-2-yl]methanol,
    7. oxim 3-(methylamino)-5,6-dihydro-2H-1,4-thiazin-2-onu,
    8. N-methyl-2-nitroacetamid.