Spironolactonum

Spironolakton

Je to 7α-acetylthio-3-oxo-17α-pregn-4-en-21,17-karbolakton. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₄H₃₂O₄S.

Vlastnosti

Bílý až nažloutle bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek. B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem spironolaktonu CRL. Měří se roztoky látek (50 g/l) v chloroformu R.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GFZS4R

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 20 mg spironolaktonu CPcL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, cyklohexanu R a ethylacetatu R (1 + 24 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 mn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

3. K asi 10 mg se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R 50% (V/V) a protřepe se; vznikne oranžové zbarvení s intenzívní žlutavě zelenou fluorescencí. Roztok se mírně zahřeje; barva se změní na tmavě červenou a vyvíjí se sirovoďík, který barví papír s octanem olovnatým R do černa. Přidá se 10 ml vody R, ~ vznikne zelenožlutý roztok, který opalizuje nebo se sráží.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33 ° až -37 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25,0 mg kanrenonu CPcL se rozpustí v 1,0 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zřeďí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,50 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,15 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, tetrahydrofuranu R a vody R (8 + 18 + 74), s průtokovou rychlostí 1,8 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru s proměnlivou vlnovou délkou pracujícího při 254 nm a 283 nm.

 Nastřílrne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a), 20 µl porovnávacího roztoku (d) a 20 µl porovnávacího roztoku (e) a zaznamenají se chromatogramy přli nastavení detektoru na 254 nm po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času spironolaktonu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě píku spironolaktonu a kanrenonu, není větší než plocha píku spironolaktonu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). K píkům s plochou menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) se nepřihlíží.

Pak se nastříkne 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy při nastavení detektoru na 283 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kanrenonu větší než plocha píku kanrenonu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %). Vypočítá se obsah kanrenonu v procentech ze záznamů při 283 nm a obsah ostatních příbuzných látek v procentech ze záznamů při 254 nm. Uvedená procenta se sečtou; součet není větší než 1,0 %.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dva oddělené píky odpovídající kanrenonu a spironolaktonu s rozlišením nejméně 1,4 a jestliže hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) má poměr signálu k šumu nejméně 6.

Volné merkaptosloučeniny. 2,0 g se protřepávají 1 min s 20 ml vody R a směs se zfiltruje. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,05 ml jodu 0,01 mol/l VS a 0,1 ml škrobu RS a promíchá se; vzniká modré zbarvení.

Chrom. K 0,20 g v platinovém kelímku se přidá 1 g uhličitanu draselného R a 0,3 g dusičnanu draselného R. Jemně se zahřívá do roztavení a pak se spaluje při teplotě 600 °C až 650 °C až do odstranění uhlíku. Po ochlazení se zbytek, je-li třeba mírným zahřátím, úplně rozpustí v 10 ml vody R, zfiltruje se a zředí se vodou R na 20 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 g močoviny R a roztok kyseliny sírové R 14% (V/V) až do kyselé reakce. Jakmile přestane unikání bublinek, přidá se navíc 1 ml stejného roztoku kyseliny sírové, zředí se vodou R na 20,0 ml a přidá se 0,5 ml difenylkarbazidu RS. Tento roztok není zbarven intenzívněji než porovnávací roztok připravený za použití 1,0 ml roztoku kyseliny sírové R 14% (V/V), 0,50 ml čerstvě připraveného roztoku dichromanu draselného R (28,3 mg/l), s následujícím náreděním vodou R na 20,0 ml a s přidáním 0,5 ml difenylkarbazidu RS (50 µg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 238 nm. Vypočte se obsah C₂₄H₃₂O₄S za použití specifické absorbance, která má hodnotu 470.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.