Sulpiridum

Sulpirid

Je to (RS)-N-[(1-ethyl-2-pyrrolidinyl)methyl]-2-methoxy-5-sulfamoylbenzamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₂₃N₃O₄S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 177 °C až 181 °C.

2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulpiridu CRL.
3. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky A, viz Zkoušky na čistotu, se pozoruj í v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. K asi 1 mg v porcelánové misce se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml formaldehydu R. Roztok v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje modrou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž 6 (2.2.2, Metoda I).

Příbuzné látky.

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu HF25~

   Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 20 mg sulpiridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg sulpiridu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

   Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, dioxanu R methanolu R a dichlormethanu R (2 + 10 + 14 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle pro zkoušku totožnosti C. Potom se postříká ninhydrinem PcS a 15 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

2. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

   Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

   Porovnávací roztok (a). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok (b).10 mg sulpiridu CPcL a 10 mg sulpiridu nečistoty B CPcL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

   Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   • kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) ve formě sférických mikročástic,
   • mobilní fáze, literou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku, který obsahuje dihydrogenfosforečnan draselný R (6,8 g/l), oktansulfonan sodný R (1 g/l) a jehožpH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu pH 3,3 (10 + 10 + 80). Průtoková rychlosje 1,5 ml/min,
   • spektrofotometrického detektoru, 240 nm,
   • injektorové smyčky.

   Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 5 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,5.

   Nastříkne se odděleně 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času sulpiridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %).

Chloridy (2.4.4). 1,0 g se třepe s 20 ml vody R a zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40). K 10 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml vody R; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 µg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se žíhá v křemenném kelímku. Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, 3 ml vody R a 0,1 ml kyseliny dusičné R a několik minut se zahřívá na vodní lázni. Roztok se převede do zkumavky, kelimek se opláchne 4 ml vody R, roztok a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické inďikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,14 mg C₁₅H23N3O4S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. 2-aminomethyl-1-ethylpyrrolidin,
2. methyl-5-sulfamoyl-2-methoxybenzoat,
3. ethyl-5-sulfamoyl-2-methoxybenzoat,
4. kyselina 5-sulfamoyl-2-methoxybenzoová,
5. 5-sulfamoyl-2-methoxybenzamid,
6. N-oxid 5-sulfamoyl-N-[(1-ethylpyrrolidin-2-yl)methyl]-2-methoxybenzamidu,
7. 5-sulfamoyl-N-[(1-ethylpyrrolidin-2-yl)methyl]-2-hydroxybenzamid.