Český lékopis 1997

Alfadexum

2001

Alfadex

Synonymum.Alfadexum

 

C36H60O30 Mr 972,86 CAS 10016-20-3

Je to cyklomaltohexaosa. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C36H60O30

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v propylenglykolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

  1. Zkouška specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
  2. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se retenčním časem a velikostí shoduje s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
  3. 0,2 g se zahřátím na vodní lázni rozpustí ve 2 ml jodu RS4 a nechá se stát při pokojové teplotě; vznikne žlutohnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,000 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8, 0; měří se roztok připravený smícháním 30 ml roztoku S a 1 ml roztoku chloridu draselného R (223,6 g/l).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +147° až +152°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Redukující cukry.

Zkoušený roztok. K 1 ml roztoku S se přidá 1 ml vínanu měďnatého RS4,10 min se zahřívá na vodní lázni a pak se ochladí na pokojovou teplotu. Přidá se 10 ml zkoumadla molybdenan-hexaamonného RI a nechá se 15 min stát. Porovnávací roztok. Připraví se současně stejným způsobem jako zkoušený roztok za použití 1 ml roztoku glukosy R (0,02 g/l).

Měří se absorbance obou roztoků (2.2.25) v maximu při 740 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku (0,2 %).

Absorbující nečistoty. Měří se absorbance roztoku S (2.2.25) při 230 tun až 750 nm. Absorbance při 230 nm až 350 run není vyšší než 0,10 a při 350 nm až 750 nm není vyšší než 0,05.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) popsaná ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plochy píků odpovídajících betadexu nebo gamacyklodextrinu nejsou větší než polovina plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků betadexu a gamacyklodextrinu, není větší než polovina plochy píku alfadexu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Zbytková rozpouštědla. Nejvýše 10 μg/g trichlorethylenu a nejvýše 10 μg/g toluenu. Stanoví se headspace plynovou chromatografií (2.2.28) za použití metody standardního přídavku a dichlorethanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok. V každé ze čtyř stejných 20ml lahviček se rozpustí 500 mg zkoušené látky ve vodě R, přidá se po 0,10 g chloridu vápenatého R a po 30 µl a-amylasy RS. Přidá se po 1 ml porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d) a zředí se vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztok (a) obsahující 10 μl dichlorethanu R. Z porovnávacího roztoku (a) se připraví porovnávací roztoky (b), (e) a (d) obsahující po 3 μl/l, 10 μl/l a 15 μl/l trichlorethylenu R a toluenu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru na 140 °C a teplota detektoru na 280 °C. Vzorky se umístí na 2 h do termostatované komory při 45 °C.

Nastříkne se odděleně po 200 μl plynné fáze ze všech nádobek. Nastříknutí se provede nejméně třikrát. Retenční čas toluenu je asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky trichlorethylenu a toluenu a mezi píky toluenu a dichlorethanu je větší než 1,1 a relativní směrodatné odchylky poměrů ploch píků trichlorethylenu a toluenu k píku dichlorethanu jsou menší než 5 %.

Vypočítá se obsah trichlorethylenu a toluenu za použití jejich relativní hustoty, která je pro trichlorethylen 1,46 a pro toluen 0,87.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 120 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se zahřátím rozpustí ve vodě R, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg betadexu CRL, 25,0 mg gamacyklodextrinu CRL a 50,0 mg alfadexu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b).5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg alfadexu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použiti:

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy asi 3 h mobilní fází s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min. Pětkrát se nastříkne porovnávací roztok (a) a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času alfadexu. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku gamacyklodextrinu byla 55 % až 75 % celé stupnice zapisovače. Retenční čas alfadexu je asi 4,5 min, relativní retenční čas gamacyklodextrinu je asi 0,7 a betadexu asi 2,2. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky gamacyklodextrinu a alfadexu je nejméně 1,5 a relativní směrodatná odchylka plochy píku alfadexu je menší než 2,0 %. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi podle potřeby. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (c). Obsah C36H60030 v procentech se vypočítá z ploch hlavních píků na obou chromatogramech a z deklarovaného obsahu alfadexu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Nečistoty

  1. betadex,
  2. gamacyklodextrin.