Český lékopis 1997

Amiodaroni hydrochloridum

Amiodaroniumchlorid

 

C25H30CllNO3 Mr 681,78 CAS 19774-82-4

Je to N, N-diethyl-2-[4-(2-butyl-3-benzofuranylkarbonyl)-2,6-dijodfenoxy]ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C29H30CllNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v hexanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek. A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Teplota tání (2.2.14) 159 °C až 163 °C.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety amiodaroniumchloridu CRL.
  3. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
  4. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok ZŽ s (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,2 až 3,8; měří se roztok připravený takto: 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R zahřátím na 80 °C, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Roztoky se připravují těsně před použitím, chráněny před přímým světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg amiodaroniumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jímna5ml.

Porovnávací roztok (b).1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg (2-chlorethyl)diethylamoniumchloridu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší proudem chladného vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše j edna taková skvrna j e intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího rozto - ku (c) (0,25 %).

Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným PcS1 a potom peroxidem vodíku zředěným ~ a vrstva se ihned pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného rozto 922 f Amiodaroni hydrochloridum ku (a) odpovídající (2-chlorethyl)diethylaminu není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %).

Jodidy. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se připraví současně. 1,50 g se přidá ke 40 ml vody R teplé 80 °C a třepe se do úplného rozpuštění. Po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml (roztok a).

Zkoušený roztok. K 15,0 ml roztoku (a) se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 1,0 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 20,0 ml. Potom se roztok nechá stát 4 h chráněn před světlem.

Porovnávací roztok. K 15,0 ml roztoku (a) se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, 1,0 ml roztoku jodidu draselného R (88,2 µg/g) a 1,0 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l RS a zředí se vodou R na 20 ml. Potom se roztok nechá 4 h stát chráněn před světlem.

Změří se Absorbance (2.2.25) roztoků při 420 nm proti kontrolní tekutině, kterou je směs 15,0 ml roztoku (a) a 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS zředěná vodou R na 20,0 ml. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než polovina absorbance porovnávacího roztoku (150 µg/g).

Těžké kovy (2.4. 8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h při 50 °C a tlaku nepřesahujícím 0,31cPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,600 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové D, 01 mol/l VS a 75 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 68,18 mg C25H30CllNO3.

Uchovávání.

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C.
Separandum.