Baclofenum

Baklofen

Je to kyselina (R, S)-4-amino-3-(4-chlorfenyl)máselná. Počítáno na bezvodou látku, obsahuj e 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₂ClNO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 70 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) při 220 nm až 320 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 259 nm, 266 nm a 275 nm. Specifická absorbance maxima při 259 nm je 9,8 až 10,8, při 266 nm je 11,5 až 12,7 a při 275 nm je 8,4 až 9,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže při zkoušce na rozlišení (2.2.25) není poměr absorbancí menší než 1,5.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety připravené ze 3 mg zkoušené látky a 300 mg bromidu draselného R se shoduje se spektrem baklofenu CPcL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky nej sou shodná, rozpustí se odděleně 0,1 g zkoušené látky a baklofenu CPcL v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 10 ml lihu 96% R, 1 ml kyseliny octové zředěné RS a nechá se 1 h stát. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se lihem 96% R, vysuší se ve vakuu, připraví se nové tablety a znovu se zaznamenají spektra.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v mobilní fázi, viz níže, a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg baklofenu CPcL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé Pc, vody Pc, methanolu Pc, chloroformu R a ethylacetatu R (5 + + 5 + 20 + 30 + 40) po dráze 12 cm. Po odpaření rozpouštědel se vrstva postříká nžnhydrinem RS3 tak, aby vrstva byla slabě vlhká. Potom se vrstva vysuší v sušárně při 100 °C a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml. Roztok neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg baklofenu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 100,0 ml mobilní fází.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 µm),  
• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min, která se připraví takto: 1,822 g hexansulfonanu sodného R se rozpustí v 1 1 směsi objemových dílů vody R, methanolu R a kyseliny octové ledové R (560 + 440 + 5),  
• spektrofotometrického detektoru, 266 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, j estliže rozlišení mezi píky baklofenu a baklofenu nečistoty A je nejméně 2,0. Nastříkne se jednotlivě po 20 µl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c). Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku baklofenu nečistoty A větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %;stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Uchovávání.

Separandum.

Nečistoty

1. (RS)-3-(4-chlorfenyl)-4-butanlaktam,
2. monoamid kyseliny 3-(4-chlorfenyl)glutarové.