Bergamottae etheroleum

N

Bergamotová silice

Je to silice získaná lisováním čerstvého oplodí druhu Citrus aurantium L. subsp. bergamia (RISSO. et POIT.) ENGLER.

Obsahuje nejméně 30,0 % esterů, počítáno jako linalylacetat (C₁₂H₂₀O₂; Mr  196,29).

Vlastnosti

Čirá žlutozelená až zelená kapalina, charakteristického pachu. Je mísitelná s ethanolem, etherem, petrolejovým etherem amastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C viz Obecné zásady (1.2.).

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

   Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok. 10 µl linalolu R a 20 µl linalylacetatu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 µl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku j e mezi startem a skvrnou linalolu patrna modrá skvrna odpovídající alfa-terpineolu; na chromatogramu mohou být další slabě zbarvené skvrny.

2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 10 mg bergaptenu R a 10 mg citroptenu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 µ obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mezi skvrnou citroptenu a čelem chromatogramu j sou patrné dvě skvrny, j edna fluoreskuj íc í modře (RF asi 0,6) a druhá žlutě (nr asi 0,7).

3. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky na čistotu Chromatografický profil. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou retenční časy hlavních píků přibližně shodné s retenčními časy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,876 až 0,884.

Index lomu (2.2.6). 1,464 až 1,468.

Optická otáčivost (2.2.7). +g, 0° až +30,0°.

Číslo kyselosti (2. S.1). Nejvýše 2,0; 2,0 g se rozpustí v 5 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). 4,2 % až 6,5 %. 5 g se odpáruje na vodní lázni 6 h.

Absorbance. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 260 nm až 400 nm. Absorpční maximum roztoku je při 312 nm. Body A a B na absorpční křivce se spojí, viz obrázek 1. Vzdálenost bodu C od bodu D je 0,80 až 1,20.

Chromatogra%cký prolil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. Připraví se směs navážením 20 % uvedených množství. 0,1 gf3 pinenu R, 0,5 g limonenu R, 0,1 g, y-terpinenu R, 0,3 g linalolu R, 0,5 g linalylacetatu R a 0,1 g citralu R se rozpustí v 1 g hexanu R

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• křemenné kapilární kolony délky 25 m až 60 m a vnitřního průměru asi 0,25 mm se stěnou pokrytou vázanou fází makrogolu 20 ODD R,  
• helia pro chromatografii R jako nosného plynu,  
• plamenoionizačního detektoru,  
• programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 10 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 20 min,  
• teploty nástřikového prostoru 200 °C a detektoru 270 °C.

Obr. 1. Hodnocení absorpční křivky

Nastříkne se 0,2 µl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluuj í jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hoďnotit, pokud počet teoretických pater j e nejméně 30 000, počítáno od píku limonenu, při teplotě 120 °C. Rozlišení mezi píky linalolu a linalylacetatu je nejméně 1,5 při teplotě 120 °C.

Nastříkne se asi 0,2 µl zkoušeného roztoku. Porovnáním s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které mají být přítomny ve zkoušeném roztoku, nepřihliží se k píku hexanu.

Obsah jeďnotlivých látek v procentech se stanoví metodou vnitřní normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

Bergapten. 0,15 % až 0,35 %.Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (a). 30 mg bergaptenu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b).10 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 15 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 20 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 µm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (15 + 85), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min,  
• spektrofotometrického detektoru, 310 nm,  
• injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně 10 µl porovnávacího roztoku (c), (d) a (e) a 10 µl zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže počet teoretických pater je nejméně 5000, počítáno od píku bergaptenu, a rozlišení mezi píky bergaptenu a citroptenu j e nejméně 2,5. Relativní retenční čas píku citroptenu na chromatogramu zkoušeného roztoku činí asi 0,8násobek relativního retenčního času píku bergaptenu. Sestrojí se kalibrační graf z ploch píků porovnávacích roztoků (c), (d) a (e) a koncentrací těchto roztoků.

Metodou absolutní kalibrace, vyhodnocením z kalibračního grafu, se vypočítá obsah bergaptenu ve 100 ml zkoušeného roztoku.

Obsah bergaptenu v procentech se vypočítá podle vzorce: 

v němž značí:

m - množství zkoušené látky v gramech,
m₁ - množství bergaptenu v gramech obsažené ve 100 ml roztoku.

Stanovení obsahu

2,000 g se ve 100ml baňce smíchají s 20,00 ml hydroxidu draselného v lihu D, S mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Pak se rychle ochladí, přidá se 50 ml vody R, 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška. Obsah esterů, vyjáďřeno jako linalylacetat (C, ZH₂O₀₂), se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

n - množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech spotřebované při vlastním stanovení,
n₁ - množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech spotřebované při slepé zkoušce, 
p - hmotnost zkoušené látky v gramech.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a teplem.

¹ Citral je směs izomeru E (geranial) a izomeru Z (neral). Nejprve se eluuje neral, pak geranial.